Kapitola 15. 1/2

7. září 2012 v 18:02 | Vicky |  Jiný Svět: Milovaná
A po čase zas přidávám kapitolku. Konec možná trochu zarazí, ale tak jsem nechtěla, aby byla jenom samá pohodička... :D Klid dávám postavám teď, protože potom ho už nebudu moct kam vsunout :D Jinak doufám, že se JS pořád líbí, čtenářů je míň a míň - ale něco vám řeknu. Jsem ráda za tu hrstku lidí, kteří čtou a předávají mi své názory. Za vás jsem mnohem radši, než za tisíc komentářů za hodinu. Jiné čtenáře jsem si ani nemohla přát :) Děkuju :)
PS: Mimochodem, omlouvám se, že v neděli jsem nepřidala další zápis z Literárního deníčku. Chtěla jsem, ale za 1) jsem skoro celý týden nic nepsala a za 2) jsem se nedostala k internetu. Když na něj chci, musím jít do restaurace kousek od nás, asi necelé 2 km - mně nevadí chodit nebo jet na kole, ale taky byl poslední den prázdnin, tak mě snad chápete. Tento týden jsem psala hodně, každý den celkem dost, myslela jsem, že kapitola přibude mnohem za delší dobu. Nepsací období je - doufejme - pryč :D Tudíž zápis tuto neděli bude!! Jenom, kdybych se tu zas neobjevila, pravděpodobně to bude kvůli nepřístupu k netu.
PPS: Tak pěkné počtení!!! :)

Kapitola 15.

Klid, který jsem postrádala za poslední dny…, se vlévá do týdnů. Měsíců. Roků. Hearfové, zesnulí Lockwoodovi, Clarissa, Elisa a Selené… Nikdo z nich se neozývá. Poprvé v životě mohu být tím, kým jsem se měla stát už na začátku: mámou. Jsem pro dcery všechno, o co se snažím. Vychovávám je, učím, miluji, opatruji… Zažíváme spolu skvělé období. Slavíme jejich narozeniny, připravujeme na přeměnu, děláme s Wayem vše, co můžeme. Abych se nezapomněla zmínit - bydlet s rodiči bylo sice hezké, ale po nějakém čase už jsem toho měla i já dost. Zkuste si s nimi a jejich řečmi žít téměř dvaatřicet let. Kdepak. Když jsme s Rinou a Riou oslavili jejich sedmé narozeniny, přestěhovali jsme se zas jinam. Tentokrát na Západ Kanady, do města Wollaston Lake u obrovského jezera. Nyní ale nežijeme někde v centru města, zvolili jsme si tišší oblast u lesů (samozřejmě, abychom mohli lovit). S rodiči jsme se dohodli takto: My s Wayem a dětmi zůstaneme v domě u lesa (Táta nás pořád spořil, i když jsem si co nejdřív chtěla najít práci. Jen jsem čekala, až se někde usadíme.) a oni sami ve velkém bytě na kraji města Wollaston Lake. Pokud půjdou pěšky, dostanou se k nám za deset minut. Ale samozřejmě je tu spousta lidí, které musíme i my respektovat. A Wayova banda dostala celkem slušný domek také na kraji města, aby byli poblíž rodičů, kdyby "Měli nějaké potíže", jak to nazval otec. Odmítl jim ale platit nájem, jenom na první půlrok. Podle mě to nebude problém, protože pět set let staří vampýři musejí umět aspoň něco. A tady najít práci nebude těžké. Vydělají si, stejně jako to plánujeme my s Wayem. Táta nám sice dal tučné peněžní příspěvky, kterou jsme po dlouhém přemlouvání přijali - a zřejmě by zachránila celou Afriku od bídy -, ale rozhodli jsme se s Wayem, že jejich "dar" si přenecháme na později. Budeme pracovat a šetřit peníze pro naše děti. Koneckonců, oběma je již patnáct.
Je pátek 2. května. Rina s Riou budou mít za necelý měsíc letní prázdniny. Obě si vydupaly, že tento rok s seženou přes ty tři měsíce brigádu a my s Wayem jsme to neochotně odsouhlasili. Říkáte si, že jsme podobní Johnovi a Monice Mandiovým? Samozřejmě, že o ně máme starost, zvlášť v takovém věku, když přeměna může přijít každou chvíli. Ale obě prohlásily, že pokud se jim toto stane, nebudou panikařit a udělají vše, co jsme jim navykládali. Zdají se být na vampýří metamorfózu připravené, jak já rozhodně nebyla. Je to jako včera! Nevěděla jsem si rady a zmatkovala jsem. Nakonec jsem uvažovala celkem logicky, ale to jen díky tomu, že jsem byla v restauraci u lesa, kam jsem také utekla. Co když se to stane Rině uprostřed práce? Co když Ria omylem zakousne svého šéfa? Jak se z toho potom vykroutíme? Nesnesla bych pomyšlení, že se znovu budeme stěhovat. Žijeme tu skoro osm let a obě dívky si to tu zamilovaly. Já s rodiči se stěhovala každý rok a to jsem ještě mohla být ráda za těch dvanáct měsíců. Neměla jsem stálé bydlení. Žádné místo jsem nedokázala nazvat domovem. Nechtěla bych totéž udělat Rině a Rie. Zatím se to vyvíjí tak, že první roky jsme žili asi z devadesátiny daru od rodičů. Poté, vždycky, když se ukazujeme na veřejnosti (nemůžeme za nás nechávat nakupovat Wayovu bandu nebo rodiče!), jsme jako sestřenice Riny a Riy a její přítel, ke kterým se sestry Mandiovy nastěhovaly. Já nosím jméno Rachel Torresová a Way je prostě… Way. Když se ho někdo ptá, odpovídá Wayne Worren, i když to není jeho pravé příjmení. Zatím zůstáváme "v suchu" a nikdo nemá podezření.
Házím chléb do toustovače a po chvíli všechny krajíce vytahávám. Mažu je máslem a pokládám na něj šunku a plátkový sýr. Volám Waye, Rinu a Riu k snídani. Dostává se mi odpovědí "Už jdu, miláčku!", "Hned, mami!" a "Za pět minut!". První samozřejmě přichází Way, hladový jako vlk a usedá ke stolu. Pokládám před něj talíř plný toustů a vedle sklenici hovězí teplé krve. Já vím, asi to nezní nijak lákavě. Věřte ale, že toto je Wayův požitek. Už-už si k němu chci přisednout, když se ozve dupot po schodech. Rina. V jedné tašce má jednoduchou Adidas tašku, kterou nosí do školy a v druhé jarní bundu. Jako obvykle vypadá skvěle. Své tmavě hnědé vlnité vlasy má stažené do slušivého drdolu, přičemž pár pramínků volně nechá padat k ramenům a postavu oděnou do jemných barev jara. I když se to nezdá, je pravým opakem od své sestry. Rina dává přednost eleganci a půvabu a Ria nejnovější módě, odvážným kouskům a svádivým šatům. Každá má jinou povahu, ale rozhodně ne špatnou. Jistě, nikdo není dokonalý. Přesto jsou obě celkově poslušné a netropí žádné katastrofy. Ria je sice smělá a trochu divoká, ale nemohu říct, že bych jí byla zklamaná. Nejsem. Ona a Rina zůstávají poklady, které miluji nade vše.
"Dobré ráno, mami," říká Rina a usedá vedle Waye. "Dobrou chuť, Wayi." A to je další věc. Do šesti let oslovení "tati" Way snášel, ale poté si nenechal říkat jinak, než svým jménem. Nevím proč, možná si nechce připadat starý natolik, aby byl otcem, ale necháváme ho při tom a on si nestěžuje. Je stejně dobrým tátou pro Rinu a Riu, jako všichni ostatní.
Rina se zakousne do toustu a hned chválí, jak křupavě je propečený. Kdybych to tak mohla říct, Rina je zlatíčko. Nešetří chválami a nestydí se za vyjádření lásky a vděku, které ke mně chová. Ria je u mě sice trochu skoupá na slovo, ale obejmout se nechá. Vlastně je chápu, protože podle upířího věku jsem jenom o dva roky starší než ony. Ale já si s nimi ráda povídám a pomáhám jim ve všem možném, na rozdíl od Moniky, která se jako máma moc nechovala. Nechci dělat stejné chyby. Pro své dcery jsem jak máma, tak i něco jako kamarádka.
Má druhá dcera právě schází schody, ještě napůl v polospánku. A i když působí jako chodící zombie, je perfektně nalíčená a učesaná, stejně jako každý jiný den. Jak jsem říkala, dává přednost smělejšímu oblečení, dnešní den má na sobě džínovou, otrhanou mini-sukni a oříškové tílko s přezkami v podobě indiánských šňůrek. Její módu jí nevyčítám, nevypadá tak výstředně, že bych jí nutila oblékat se jinak.
"Dáš si kafe, Rio?" ptám se jí, když usedá naproti Rině. Pohladím ji po vlnitých, zářivých vlasů barvy zapadajícího slunce. Usměje se na mě a přikývne. Naliji jí černou kávu a Ria hned vypadá svěžeji.
"Co máte dneska ve škole, holky?" ptá se jich Way, když dojídá svůj toust a požaduje další - už čtvrtý.
"No… Z chemie se plánuje velká čtvrtletní písemka a prověrka z angličtiny," vypočítává Rina. "Mělo by to být v pohodě."
Way si z nich dělá legraci a dodává: "S jinou známkou než jedničkou se domů nevracejte!"
"Beru si tedy stan," utrousí Ria. "Dovolíte mi i spacák?"
Směju se s ostatními a pak si sama všímám vlastní snídaně před sebou. "A co ty, Rio? Jak to dopadne u tebe? Učila ses?" Posunuji talíř po stole, vím, co uslyším.
"Proč, když je ve třídě tolik pěkných kluků, kteří mi za pusu dají opsat celý test?" mrkne na mě. Way si odkašle, Rina žvýká toust a já nevím, na koho se dívat dřív. Takže, sama nesnáším přednášky o správném chování, protože v této době to snad ani není nutné, ale Ria je… tak trochu rebelka. Nezmiňuji se o oslavách, které začínají při posledním zazvonění a končí úderem prvního a na kterých Ria nikdy nechybí, ani o klucích, které si tak třikrát do roka vodí domů. A rozhodně nevytahuji to, že už několikrát nepřišla ze školy a poctila nás svou přítomností až o den později s výmluvou, že přespala u kamarádky. Nezazlívám jí to. Měla by si užívat toho, že je ještě člověk. Nevím, jestli se vůbec stane upírkou, jestli bude pokračovat takhle, ale… Jistě, že to stoprocentně neschvaluji. Ria i Rina jsou ve škole oblíbené, i když každá svým způsobem. Nevím přesně, jak to tam chodí, ale nejsou nic jako královny, které bojují o moc. Ria je prostě jen trochu opovážlivější než Rina, jinak je klidně možné, že je na stejné úrovni, jako její lidské vrstevnice.
"Pořád chodíš s Ricardem?" prolamuje ticho Rina.
"Ale prosím tě," mávne rukou Ria. "Myslíš si, že ty jeho oči bych někdy opustila?"
"No, že jsi…" Najednou zmlkne.
"Že jsem co?" ptá se její sestra netrpělivě.
"Ale nic. Zapomeň na to," zakaboní se Rina a vzápětí se zvedne od stolu. Je na ní poznat, že je smutná, i když hraje úsměv od ucha k uchu. "Dojedla jsem. Díky mami, skvělá snídaně." Odnáší svůj talíř a bere i Wayův prázdný. Žádá si přídavek, ale já ho z legrace okřikuji, že si neudrží postavu. Na to si povzdychne a nabízený další toust odmítne. Rina ho hodí směrem k Riině talíř. Strefí se přesně doprostřed porcelánového nádobí. Poté, ještě než je Way odveze do školy, odejde do svého pokoje. Je mi jí líto, vím, že ji něco trápí. A je v tom zapletená Ria. Jak je mi ale známo, nezraní ji ani na ni nic neřekne, na to je moc nesobecká a má ji ráda. Rozhodnu se ji následovat a promluvit s ní.
Sedí na posteli a hledí někam na zeď plnou obrázků, které malovala jako malá. Navrhovala jsem jí, že jí moc ráda koupím plakáty celebrit, jako to chtěla Ria, ale trvala na tom, že aspoň částí své duše chce zůstat dítětem.
"Rino," oslovím ji a ona sebou trhne. Samozřejmě - zapomínám na své schopnosti, takže si mě vůbec nevšimla přicházet.
"Mami? Chceš ještě s něčím pomoct?" stará se a najednou si všimnu, že jí po tváři kane slza. Jakmile ale opět nasadí úsměv, nejsem si jistá, jestli jsem vůbec nějakou viděla.
"Chci vědět, co tě trápí," povzdychnu si. Přejdu k ní a ona poklepe rukou na peřinu vedle sebe. Sednu si vedle ní a obejmu paží kolem ramen. Vzpomenu na Wayova gesta, když mě konejší. Miluji to.
Rina nelže. Když ví, že poznám, že má něco na srdci, ráda se mi svěří. Není jako ostatní dcery, které si raději popovídají s kamarádkami. Ne, že by Rina neměla kamarádky. Má jich spoustu a je velmi oblíbená pro svou neuvěřitelnou povahu. Jakoby léčila všechna zranění, zvlášť duševní, když prochází. Poznala jsem to, když jsme spolu procházely kolem krámků ve městě. Všichni lidé se na ni museli usmát.
Teď se vlídně usmívám já na ni. Jednou mi řekla, že jsem jako ta nejlepší kamarádka, kterou může mít. Snažím se ji nezklamat. "Nezapomínej, že jsem psychicky jenom o pár let starší než ty."
"To Ria," vyjadřuje se konečně a je poznat, že hrozně nerada žaluje svou sestru. Má snad pocit, že ji tak zrazuje? "A Ricardo. Před pár měsíci spolu začali chodit. Na Ricardovi je poznat, že ji miluje… a i na ní. Jenomže… před pár dny jsem ji našla na dívčích záchodech… s někým jiným. Je možný, že by milovala oba?" Otáčí se na mě a očima se mě ptá, jestli jsem sama neměla takovou zkušenost. A ano, měla. Jenom ne najednou. Vzpomínám na Deana, kterého jsem milovala někdy mezitím, kdy jsem byla zakoukaná do Waye. Chvíli to bylo s Wayem jen blouznění… A poté přišel Dean k nám domů. Waye jsem v tu dobu nesnášela. Ano, milovala jsem dva muže, ale postupně.
"Co jsi řekla Rie?" ptám se na oplátku já, i když neodpovídám na tu její.
"Odchytila jsem ji po škole. Prý, že to nesmím nikomu říct, zvlášť ne Ricardovi. Říkala, že si to chce pořádně promyslet, než udělá další krok."
"Neměla by klamat Ricarda," uznávám. Hm, že to říkám zrovna já? Stejná věta se hlavou honí i mně. Teď ale naštěstí nejde o můj milostný život a mé trápení. "Ale souhlasím s tím, že by to neměl vědět dřív, než si Ria připraví vysvětlení. Možná ho ve skutečnosti nemiluje."
"Nemyslíš náhodou, že Ria by byla… lehká?"
"Čas všechno ukáže," přesvědčuji ji. Chvíli ji zkoumám. Vím, že se jí ulevilo, že si o tom mohla se mnou promluvit…, ale je v tom něco dalšího.
"Rino?"
"Tak dobře. Jsem do Ricarda zamilovaná," svěsí hlavu. "Už dlouho."
Beru ji do náruče. S Wayem a Paige se mi stalo něco podobného, ale Rinu vlastně nikdo nezrazuje. To Ria Ricarda. Musím připustit, že je mi mé malé holčičky líto. Dívčí svět je hrozně komplikovaný. Pokud Rina něco Ricardovi naznačí, Ria ji obviní ze zrady a pokud nic naopak neřekne, Ria bude dál klamat Ricarda, který si její podvod nezaslouží. Nevím, jak to vyřeší, ale někdy je opravdu těžké všemu jenom přihlížet. Ráda bych Rině nějak pomohla, ale z vlastních zkušeností vím, že si to musí vyřešit sama. Já dodnes nesnáším, když se mi do milostného života plete máma. I když mezi ní a mnou je docela značný rozdíl. Hlavně nechci být svědkem, kdy se snažím pomáhat a ve skutečnosti plno věcí kazím.
Nakonec ji utěšuji tím, že pokud to nebude Ricardo, ve světě na ni čeká někdo, kdo ji bude milovat mnohem víc a kdo si obráceně její lásku zaslouží. Way vchází do pokoje a rozpačití, když si všimne uslzené Riny. Ta své emoce rychle skrývá pod jemný pudr a zase nasazuje úsměv. Je impozantní, jak všechno dokonale dokáže schovat pod úsměv a tolik lidí tím klame. Já v tom nikdy nebyla dobrá. Asi to zdědila po Wayovi. Je to přeci mistr herectví.
Rozhodnu se své dcery odvézt do školy sama. Way souhlasí a prohlásí, že práci si najde někdy později. Což vím, co znamená: někdy, až bude mít dost toustů i odpočinku. Oblékám si bílý jarní kabátek a beru klíčky od Mercedesu, který nám zařídil… ano, správně, můj tatíček. Až bude Rie šestnáct, Medík bude patřit jí, ale jen v podmínce, že do školy bude vozit i Rinu. O ztrátu jednoho auta si nedělám starosti, jelikož v garáži máme další tři. Sponzorský dárek od mámy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 8. září 2012 v 11:55 | Reagovat

Nechtěla by mě Monika sponzorovat? :-D

2 Lilly Lilly | Web | 8. září 2012 v 13:27 | Reagovat

Wau:D
A cos na nás zase ušila ve dvojce?
PS: tohle byl snad nejlepší díl, co jsem u tebe  četla :D the best!

3 Vicky Vicky | Web | 8. září 2012 v 13:43 | Reagovat

[1]: určitě by se nějaká stovečka našla :-D

[2]: Děkuju!! :-) Jsem ráda :-)

4 Selené Selené | Web | 4. listopadu 2012 v 14:36 | Reagovat

Teda tak další zamilovanost.. teda to way jako otec musí trošku trpet otcovským komplexem ne,:D .. jinak užasná kapitolka jako všechny předešlé:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama