Kapitola 15. 2/2

7. září 2012 v 18:04 | Vicky |  Jiný Svět: Milovaná
Druhá část :)
___
***
Voláme na Waye pozdrav na rozloučenou a rázujeme si to k autu. Rina si sedá na místo spolujezdce a jelikož Medík je bez střechy, Ria se usazuje na opěradlu zadních sedadel. Může tak posílat vzdušné polibky všem ve městě, kterým projíždíme. Už takhle ráno je tu rušno. U mého nosu se mi rozlévá vůně čerstvého pečiva a zákusků z pekárny a z svěží větřík nám čechrá vlasy; především Rie. Už si získala pozornost snad celého Wollaston Lake a kolemjdoucí zběsile mávají směrem k našemu Medíku. K tomu hraje v rádiu nějaká atraktivní píseň, takže si připadám jako máma celebrit. Nebo jako jejich kamarádka. Není pochyb o tom, že Rina a Ria jsou známé po celém městečku. Rina už také mává na všechny strany. Ještě přemýšlím o tom, že si na Medíka přilepíme ceduli: "Pozor, projíždějí Mandiovi!" Musím se usmát. Je mnohem lepší být máma oblíbených, hodných teenagerek než problémových závislaček na drogách a kdovíčím ještě.
Konečně dojíždíme ke škole a představení končí. Nebo spíš začíná nové. Ria se spěšně loučí a vyskakuje z auta. Padá do náruče hloučku kluků i holek a vypráví nějaké historky o tom, kolik měl dnes Way toustů. Všichni její spolužáci jsou nesmírně zaujati, jako by šlo o Daniela Radcliffea.
Rina ještě chvíli sedí na místě. Stiskávám jí rameno. Dívá se na hlouček kolem Riy.
"Který z nich je Ricardo?" zajímá mě a prohlížím si všechny kluky. Nevypadají špatně.
Rina ukáže na přicházejícího, vysokého mladíka. Má zvlněné vlasy a láskyplný úsměv. Přes tričko se mu rýsují svaly a pevnýma rukama si bere Riu do náruče. Ta se po očku obrací k našemu autu a věnuje Rině lítostný pohled. Nevím, jestli ví o tom, jak se její sestře líbí její kluk, ale její soucit je nefalšovaný. Ovšem na tolik znatelný, aby si toho její kamarádi všimli. Když Ria tiskne své rty na Ricardova, Rina odvrací pohled. K našemu autu se blíží další parta. Zdraví se s kamarády Riy a volají na Rinu. Povzbuzuji ji, že ten pravý se ukáže, až bude čas a Rina mě objímá na rozloučenou. S opět dokonale krycím úsměvem vychází z auta. Mávám jí jejím kamarádům a ti mě na oplátku také zdraví. Je poznat jedno; že Rina si svých přátel váží a když jde o úsměvy, jež patří jim, nic nepředstírá.
Dupám na plyn a odjíždím z parkoviště. Cestou uvažuji, zda-li se mám stavit v pekařství, až nakonec zvítězí myšlenka ANO. Nakoupím několik rohlíků a i pár zákusků a vracím se do auta. Papírové pytlíky házím na sedadlo vedle, když mě napadne, že bych mohla navštívit Wayovu bandu a jejich obydlí. Naposled jsem tam byla někdy minulý měsíc. Je sice zázrak, že dům pořád stojí, ale je vidět, že kluci se činí. Dokonce si najali zahradníka a pár odborníků, kteří jim pomohli se stavbou pergoly. Celkově to vypadá útulně. Brzdím před vraty a vytahuji klíčky ze zámku.
Beru nakoupené pečivo a jdu k vstupním dveřím. Je to tu opravdu moc hezké. Květiny, oblázky podél cesty, čerstvě posečená tráva. Čí že je to zásluha?
Dveře se otevírají a já padám do náruče rovnou Chrisovi. Za chvíli se ukazuje i zbytek bandy a častují mě přesvědčeními, jak jsou rádi za mou návštěvu. A také za pozdní snídani. Usmívám se od ucha k uchu a podávám pytlíky Ianovi. Čichá k nim a předstírá stav blaženosti. Za čas, co žijeme ve Wollaston Lake, jsme zlidštěli jak my, tak Wayova banda. Nebo mám říct Ian a spol., když už s námi nežijí?
Vstupuji do jejich domu. Musí se jim nechat, že vnitřek udržují… v pořádku? No, jak byste si asi představili doupě pěti kluků, že? "Třikrát týdně tu máme profesionální uklízeče," konstatuje Ian. "Tvou návštěvu jsme čekali někdy nejlépe během jednoho z nich."
"To se vsadím, že jo," směju se. "Klidně zase půjdu, jenom jsem vás chtěla pozdravit."
"Ale prosím tě!" rozhazuje Ian rukama Daniel. "Jestli ti nevadí tenhle, ehm… nepořádek, klidně zůstaň a pokecáme." Nepořádek? Zajímavý pojem, zvlášť pro situaci v jejich domě. Nepořádek není sprosté slovo. To, co panuje zde, sprosté je. Nechci se k tomu vyjadřovat, stačí v duchu podotknout, že Ian a spol. musejí být další potomci mágů, když mezi časopisy, rozházeným oblečením, nábytkem, čistícími prostředky, talířů s nedojedeným jídlem, sklenicemi, taškami nacpanými vším možným, papíry a dekami vůbec dokážou žít. Kroutím nad tím hlavou, ale ujišťuji je, že nepořádek není to nejhorší, co je může v životě potkat.
Rozhodujeme se, že to "pokecání" raději proběhne venku na pergole, jelikož všichni jsou trochu nepokojní z toho, že se dívám na všechny ty věci po zemi.

"Rozhodovali jsme se, jestli si nepořídíme nějakého domácího mazlíčka, třeba křečka, osmáka nebo tak něco, ale pak jsme si uvědomili, že by pravděpodobně skončil buď jako naše malá svačinka nebo jako oběť nepřehlednosti v našem příbytku," krčí rameny Ian, i když mu cuká v koutcích. Sedíme na pergole na klidné a hezky zařízené zahrádce a zbylí členové Wayovy bandy vypráví příhody, které se jim tu stačily za těch pár let přihodit. Už dávno si platí nájem sami a jakž takž to zvládají. Dozvěděla jsem se, že Daniel skončil jako uklízeč v exkluzivním baru, protože nic lepšího prý neuměl.
"Už jsem ti říkal, jak jsme šli v létě na koupaliště??" zajímá se Chris a je na něm poznat, že se nemůže dočkat, až to ze sebe vyklopí.
"Chrisi, ušetři nás!" Ian pozvedá ruce k nebesům a ostatní se chechtají.
"Jen vykládej," pobízím Chrise a on si přesedává na místo vedle mě. "Stalo se to minulé léto. Tehdy jsme se s klukama vsadili, kdo udělá větší trapas."
"Trapas?" opakuju po něm a už tuším, že to opět skončilo, jak nemělo. "Co bylo v sázce?"
"Kdo udělá větší trapas, bude celý měsíc rozmazlován ostatními. Takže například, masáž nohou, vydělávání peněz místo něj…"
"Vy máte teda nápady," komentuji to.
"Hádej, co vymyslel Daniel!" pokřikuje na nás Justin, trhajíc třešně do košíku.
"Skočil bokem ze skokánku?" napadá mě.
"Věř, že až budeš trochu starší, budou tě - doufejme - napadat kreativnější nápady!" hořekuje Chris.
"Proč jste se vlastně sázeli o takovou hloupost?"
"Protože máme smysl pro humor!" objasňuje Ian. "Každopádně, já si koupil obrovskou, nafukovací kachnu a s Chrisem jsme se tak trochu spolčili."
Zírám na ně. Kachnu? No jistě, co jsem měla čekat…
"Přitáhli jsme si ji na koupaliště zrovna, když bylo největší horko a koupák byl nejvíc zalidněnej," navazuje opět Chris. "To ale není všechno. S Ianem jsme si pořídili gigantický plavky - s kachnami."
"Nechtěj vědět, jak se všichni tvářili, když dorazili na koupák!" vměšuje se mezi nás Daniel. "Stejně jsem měl lepší věc."
"Vsadím se, že vás měli za teplouše," prohlašuju a směju se. Takovéhle věci by zkrátka napadli jenom naše pět set let staré vampýry z Wayovy bandy. Přemýšlím, jestli takovéhle kraviny prováděli ještě předtím, než je k nám domů přitáhli moji rodiče. Nepochybně. Co jiného by celá staletí dělali? Usuzuji, že se neradi nudí.
"Kdyby jenom to," sděluje Ian. "Divím se, že na nás nezavolali ochranku na mentálně postižené."
"To já taky," souhlasí Daniel.
"A to jste jenom tak chodili po koupališti?" ptám se dál.
"No, potřebovali jsme co největší trapárnu, takže nejdřív jsme v těch plavkách jenom tak pobíhali kolem lidí a přeskakovali je."
"Vy jste fakt duševně narušení!" vybuchnu smíchy a musím si pořádně odkašlat, abych se uklidnila. Když si představím Iana a Chrise, běhající mezi lidmi kolem koupaliště, nevím, co si myslet. "Vsadím se, že jste k tomu kdovíco pokřikovali!"
"To se vsaď, že jo," ujišťuje mě Ian.
"A co?"
"Ehm…, myslím, že to bylo nějak takhle," pátrá v myšlenkách Chris. "Gumi kachničky na prodej, my ne!"
"To nemyslíš vážně!!" hýkám smíchy a tentokrát se uklidnit nemůžu. "Předpokládám, že předání medaile trapnosti jsme získali po několika minutách!"
"Ne tak rychle, Rachel," usměrňuje mě Daniel. "Ještě jsi neslyšela, co jsem udělal já."
"Nevím, jestli to chci slyšet," přiznávám, ale stejně se to dozvídám.
"Šel jsem na skokánek a schválně jsem skočil šikmo a k tomu placáka," vypráví zaujatě.
"Takže…?" doplňuji ho.
"Na koupáku nebyli jen lidé věku od dvou do třiceti. Na lehátkách se slunili důchodci nudisti, kteří byli spláchnuti mou přílivovou vlnou."
"Ne!!" vykřikuji a celé si to představuji. "Nudisti?!"
"Přesně tak," odsouhlasí mi to Daniel. "Hrál jsem vyděšeného blázna, co se chce stát nudistou, ale neví jak."
"Co jsi proboha udělal?"
"Ptal jsem se, jaké náčiní se k tomu potřebuje, přičemž oni na mě hulákali - ke všemu nějak mexicky -, že se neumím chovat. Nakonec jsem odešel pryč s nepořízenou a to už na mě byli otočení všichni z koupáku."
"A my jsme zatím s Chrisem jezdili na kachně po bazénku," dodává Ian. "A zpívali si k tomu Včelku Máju."
"Chudáci ti důchodci!"
"Pravé divadlo měli, když k nim přišel Justin, přestrojený za starou babičku," pokračuje Daniel a zrovna v tu chvíli k nám přichází Justin s plným košíkem třešní.
"To je pro Rinu a Riu. Ať nás přijdou někdy navštívit," navrhuje a podává mi košík.
"To jsi nemusel, Justi," směju se, ale děkuju a mám od něj pozdravovat Waye. "Jo, slyšela jsem, že ses na koupáku předváděl jako stará babička," upozorňuji ho. "Jak jsi toho docílil?"
"Asi mě neznáš," krčí rameny. "Vsadím se, že bys mě na kluka v tu chvíli netipla."
"Já o tom uvažuji i teď, to se neboj," vtipkuji a za to si vysluhuji herdu do zad, div že se nezapotácím.
"Prostě jsem si zaplatil profesionálního maskéra a ten ze mě udělal sedmdesátku," líčí. "Však to znáš, vycpávky, květovaný blůzy, pomazánka na ksicht, uměly nehty, blonďatá paruka…" popisuje a vypočítává, jak se přestrojil za babičku.
"Nevěřím, že bys to fakt udělal!"
"Obsluha těchhle tří za to stojí," směje se Justin.
"Cos teda udělal?"
"Rozprostřel jsem si ručníky a deky u těch nudistů a tak trochu se roztahoval. K tomu jsem dokonale napodoboval stěžování na teenagery, co si hrajou na kachničky. Nudisti důchodci se ke mně po pár minutách přidali a tak jsme společně tlachali o věcech, jako je dnešní mládež. Měla jsi je slyšet!"
"Takže jsi vyhrál ty?" ptám se.
"Ještě jsem neskončil," upozorňuje mě. "Rozhodl jsem se, že se budu opalovat. Měl jsem na sobě vycpané plavky s kraječkama, červený."
"No jo, dodnes se za něj stydíme," nechá se slyšet Chris. "Ale byla to bomba!"
"To jo!" souhlasím. "A jak to dopadlo?"
"Na koupák jsme přitáhli i kazeťák s písničkama od Šmoulů. Všichni čtyři jsme tam předvedli takovej taneční výstup, že na nás do konce života nezapomenou. Pokud tedy z nás nedostali infarkt ještě ten den."
"Vy jste fakt cvoci," komentuji a smíchy se mále válím po lavičce. Asi bych sama dostala mrtvici, kdybych je viděla - a co teprve důchodci? Musím je politovat a zajít na hrob těm, kteří ten den nepřežili.
"Stejně nikdo nevyhrál," konstatuje Chris. "Všichni jsme měli stejný úspěch."
"Já trvám na tom, že gumi kachničky byly nejlepší," trvá na svém Ian a šťouchá do Chrise.
"Museli jsme opravdu vypadat jako magoři," přidává se Daniel. "Hlavně tohle neříkej Wayovi."
"Proč?" tážu se.
"No, znáš to… skoro 500 let byl naším vůdcem. Kdyby zjistil, že se z nás vyklubali takovíhle… ehm, inteligentní vampýři, asi by to psychicky nezvládl."
"Hele, asi máš pravdu," odpovím.
Domů se dostávám až někdy po dvanácté v poledne. Umíte si jistě představit, kolik jsme si toho měli s Ianem a spol. říct. Zasypávali mě jednou historkou za druhou, že na konci už jsem z nich měla mozek na kaši. Několikrát mi zopakovali, že zase musím přijít na návštěvu, nejlépe s celou rodinou "bez rodičů", a ještě lépe - v neděli, úterý nebo čtvrtek; ve dny, kdy budou mít uklizeno. V kuchyni Waye přistihnu u otevřené ledničky. Když mě uvidí, přivítá mě chlebem s burákovým máslem - celý on. Jako upír vlastně lidským jídlem nikdy nepřibere, ani nezhubne, čehož poslední dobou hrozně využívá. Vlepí mi sladkou pusu a pak si společně vyjdeme na procházku kolem jezera. Je teplo a do toho větřík příjemně fouká. Dokonalé počasí. A skvělý den. Ruku v ruce míjíme stíny, které vrhají na cestu borovice.
Rákosí kolem jezera je měkké a já na něj ulehnu. Protáhnu se a zavřu oči. Sluneční paprsky mě lechtají na tváři, ale netrvá to moc dlouho, jelikož je zastíní Wayova tvář. Políbí mě a já to opětuji, prsty mu přejíždím po tváři. Když se odtáhne, ucítím neznámý pach. Neříká mi nic, jenom to, že smrdí něčím, co se mi nelíbí. Chci na to upozornit Waye, ale nade mnou se už nesklání on. Ležím pod cizím tělem s bílou tváří s prázdnými očními důlky.
A v tu chvíli začnu vřískat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 7. září 2012 v 18:40 | Reagovat

Nádherná kapitola... Ale vážně, co já ti to mám psát? Žádné chyby tam nejsou, příběh je úžasný... Jenom by vážně bodla nějaká ta akce :-D :-D Jsem na ně krutá, ale teď až moc dlouho odpočívají. Ria s Rinou se mi jako "dospívající" fakticky líbí, takže jen tak dál!

2 Erisdar Erisdar | Web | 7. září 2012 v 19:39 | Reagovat

Krááááááááááááááááááááásná kapitolka, kachničky, důchodkyně, začínající nudista... nemá chybu! :-D  :-D

3 lucianne-reader-diary lucianne-reader-diary | Web | 7. září 2012 v 21:43 | Reagovat

Skvěle! Jenom... jak jsi to mohla takhle useknout?! :D Já vím, já vím... jsme si kvit. :D :D Dokonalá kapitola, jsem zvědavá, to Rachel udělá... :D :D

4 Erin Erin | E-mail | Web | 8. září 2012 v 13:01 | Reagovat

Vicky, milá zlatá, máš své čtenáře ráda? Tak nás do háje přestaň napínat, takhle usekávat kapitoly a dej sem hned další kapitolu! :-D Co to jako... tohle?!
Kapitola úžasná, ta část s vampýrama nemá chybu! Smíchy jsem vytírala podlahu, i schody, což je dost nebezpečný. Ale chtěla bych osobně poznat Iana, to jako fakt! :-D

5 Lilly Lilly | Web | 8. září 2012 v 13:37 | Reagovat

fují:D
já chci další kapitolku!
*umanutě bouchá pěstí do stolu*

6 Vicky Vicky | Web | 8. září 2012 v 13:47 | Reagovat

[1]: Děkuju moc :-D já vím, že už dlouho žádná akce nebyla, ale neboj, však ještě budete žebrat o klid :-D :-D

[2]: Díky :-D Doufala jsem, aby to nevyznělo moc trapně... :-x  :-D

[3]: Už dlouho jsem nic neusekávala, takže tohle muselo být :D děkujuu!!

[4]: Chápu, že vytírat smíchy schody je nebezpečný. několikrát jsem z nich spadla, ale to bylo naštěstí po nohou :D  A musím přiznat, že i já bych ho ráda poznala..., i když si nejsem jistá, jak dlouhý by ještě byl můj život :-D

[5]: Snad bude brzo ;-)

7 Selené Selené | Web | 4. listopadu 2012 v 14:40 | Reagovat

tak to bylo husty.. zrovna sem si musela vzit druhou plínku:D užasné užasné co víc říct:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama