Spojení krve - Nicky Perry

18. října 2012 v 16:49 | Vicky |  Knihy
Nebudu o sobě tvrdit, že jsem nějaký profesionál na hodnocení knih, ale u tohohle jsem se musela rozepsat. Bylo to na mě trochu moc. A myslím, že mnoho lidí se mnou bude souhlasit,


Život sedmnáctileté Soni Generové, které všichni říkají Gee, plyne celkem normálně. Až do chvíle, kdy se k nim do města přestěhuje rodina z Anglie. Otec ji začne učit angličtinu, Florencie s ní začne chodit do třídy, s Thomasem se spřátelí a Gary… Do Garyho se zamiluje. Vášnivě, hluboce a osudově. Pak si ale začíná všímat, že s rodinou není něco v pořádku. Jsou až nadpozemsky krásní, bledí, stále studení a moc toho nesnědí… Ano, jsou to upíři. To ovšem není největší šok, který Gee zažije. Postupně se totiž dozvídá, že je potomkem vlkodlaka a že je podle věštby ta, která má celé pokolení upírů včetně svého milovaného vyhladit…

Můj názor: (pozor, spoilery!!!)
Asi začnu začátkem: Z prologu se dovídáte vše, o čem kniha je a kdybych bývala věděla, že se z příběhu vyvine to, co se vyvinulo, dál bych nečetla. V úvodu zjišťujete, že Gee je s Garym, cítí obrovskou vinu a je upírka, stejně jako Gary. Autorka tak vzala celé knize všechno napětí a poutavé očekávání, otázky, o čem bude další kapitola, kdo umře, kdo přežije, jestli Gee zvládne všechny pohromy a smíří se se skutečností… Samozřejmě pár věcí vám prolog neprozradí, ale nejsou to hlavní pointy celého story. Myslím, že když už kniha prolog má, autorka by se na něj měla hodně zaměřit; vždyť právě ten se má postarat o přilákání čtenářů! Nemohu říct, že by prolog Spojení krve nebyl dostatečně zajímavý nebo nudný (přiznejme si, že existují knihy, jejichž prology nás zmatou natolik, že nám z nich skáčou hvězdičky před očima a akorát odradí), spíš bych řekla, že Nicky to s těmi lákadly přehnala. Zaručila, že příběh nepostrádá akci. Proto vás asi hodně překvapí, že kniha má skoro 500 stránek a 3/4 je o tom, že Gee chodí do školy, do cukráren, venčí psa, navštěvuje kamarádku Lauru a dává ji dohromady s Leošem, jejím dalším kamarádem. Zdá se, že tak obyčejnými věcmi se nedá naplnit dejme tomu 300 stránek…, věřte, jde to. Je to nuda číst, ale kniha je dost dlouhá a tlustá na to, aby zaujala kolemjdoucí. Neříkám, že by knížka měla být přeplněná akcemi nebo hned od začátku zaměřená na hlavní děj, jenomže Spojení krve je převážně o nezáživném životu Gee, zcela obyčejné studentky Obchodní akademie. Až po té tři čtvrtině se vlastně dozvídáte, že Gary je upír - i když je vám to jasné už od začátku. Reakce Gee mě docela překvapila. Nejdřív tvrdila, jak ji Gary fascinuje, že jí vůbec nevadí, že je upír…, a vzápětí se chová jako šílenec.
Dále bych poukázala na Lancerterovy (nevlastní sourozenci Gary, Florencie, Thomas a jejich "táta" Ian). Jsou krásní a bohatí a mají všechno, na co pomyslí. Proč většina knih o upírech popisuje tyto bytosti noci jako naprosto dokonalé a zazobané s tvářemi andělů? Jistě, tak třeba u Stephenie Meyerové to ještě bylo originální, ale od vydání Stmívání už ubylo několik let - a stejně autoři pořád nevymysleli nějaký jiný popis upírů než perfektní, prachatí a přitažliví. Souhlasím, že upíři nemohou být jiní než bílí a chladní, asi těžko budou pálit jako slunce, když jsou po smrti, ale vzhled a povahy jsou pořád stejné. Když už jsme u té povahy… Gary neustále tvrdí, jak musí svou milovanou Gee chránit a přitom se k ní dost často chová docela surově. Miluje ji, to je z příběhu poznat, ale jak se zdá, mají mezi sebou někdy dost divné chvilky. Nevěří si a podvádějí se, obviňují… Ne, že by Gee neměla také dost proříznutou pusu. Tím ona oplývá dostatečně.
Opodál máme Florencii, o které Gee nikdy nezapomene zdůraznit popis postavy a oblečení a hlavně blonďatých vlasů. Pochopím to jednou, že obdivuje její krásu, ale nikoli, když se to neustále opakuje. Člověka to začne nudit číst pořád dokola. A až podezřele se charakterem podobá Rosalii ze Stmívání. Na povrchu je dost protivná a ignorantská, ale když se blíže seznámí s Gee, najednou je milá na všechny kolem. Poslední ze "sourozenců", Thomas, se mi zdá povahou nejoriginálnější, i když má své chyby. Až nedůvěryhodně pečuje o své auto (Lorelai) a vypadá na to, že ho zbožňuje nade vše. Chápu, že někteří kluci jsou prostě divní a dokážou se do svého majetku zamilovat, ale kdybych poznala kluka, jako je Thomas Lancester, pomyslela bych si, jestli není drobátko přihřátý. Jestli si autorka v této fázi popisování postav uvědomila, že části se shodují se Stmíváním a Thomase chtěla stvořit originálního, řekla bych, že to trochu přehnala. Přesto se ale Thomas stal mou nejoblíbenější postavou z knihy.
Ian Lancester. Nový učitel angličtiny Obchodní akademie, veselý a klidný a sympatický. Nechci se tu rozepisovat, ale při čtení některých částech jsem si nepředstavila Iana, nýbrž tatíka Cullenovy rodiny.
A Gee. Autorka ji popsala jako naprosto obyčejnou holku (možná až moc), nepodobající se žádné jiné hlavní postavě, o níž bych četla předtím. A Gee vlastně vypráví celou knihu, až na nějaké části, jež jsou z pohledu Garyho (musím dodat, že i celé stránky jsem přeskakovala, protože bylo naprosto zbytečné pročítat jejich obsah). Podle obalu byste si řekli, že vnitřek bude popsán fantasy stylem. Jenomže skutečností je pravý opak. Způsob psaní na mě působil tak trochu jako deníkový zápis starší puberťačky. Aspoň ta 3/4. Poté už je to přinejmenším trošku sci-fi a fantasy stylem, což se mi sice jeví jako pozitivum, ale s kombinací předešlého způsobu se mi to moc nesedělo.
Také dodávám, že autorka se zřejmě vyžívá ve jménech a popisech oblečení a vzhledu. Když Gee poprvé vidí Thomase, jeho charakteristika zabírá nejméně dvě stránky. A u Garyho to samé. Docela mě zarazilo, že Gee je stydlivá a když je s Garym, tvrdí, že se jí pořád líbí víc a víc a udělala by pro něj všechno na světě a že ho miluje… a jen co se trochu rozkouká mezi nemrtvými, už strká jazyk do krku upírovi, kterého sotva zná. Svůj čin omlouvá jako poslední splněné přání onoho upíra a nikdo jí nic nevyčítá. Nebo - proč si stojí na tom, že by pro Garyho udělala všechno na světě, když jen co jde o její přátele nebo rodinu, je na pochybách? Jistě, z těchto důvodů by se těžko rozhodoval asi každý, ale není tedy nutné libovat si v deskripci, že pro něj udělá úplně cokoli.
Co jsem si říkala většinu četby: "Jak někdo tohle mohl vydat?" No dobrá, kdyby příběh nebyl vydaný knižně a já na něj narazila třeba na něčím blogu, řekla bych si, že na začátečnici je to dobré, jenom autorka by si měla víc uvědomovat, co píše (například v jedné scéně má Gee kolem sebe omotaný jenom ručník - dle popisu - a vzápětí se dozvídáme, že Gary se jí dostává pod tričko, kalhoty atd.). Já sama píšu často blbosti, co nedávají smysl (i když jsem se teď naučila číst po sobě a popř. opravovat stylistické chybky), jenomže nejsem spisovatelka a kdybych měla někdy tu čest vydat knihu, celé dílo bych si kontrolovala pořád dokola - nechtěla bych totiž, aby si o mně čtenáři mysleli např. to, co já si myslím o Nicky Perry (narozena jako Nicole Zvoníčková). Přitom na obale knihy je napsáno, že psaní se věnuje asi od osmé třídy. Neměla by tedy být zkušenější? A i přestože soudím, že SK je její první vydaná kniha, nemyslím, že se pustím do další (pokud někdy nějakou napíše - nebo spíš jestli její nakladatelství vydá další knihu). Udělala jsem si o ní obrázek a nebudu vám ho zde líčit. Někomu by se kniha třeba líbila. Hlavní pointa není zas tak strašná, i když věc jako nenávist upírů a vlkodlaků už je dost banální. A vymyslet, že Gee bude uprostřed všeho dění jako nějaká Spasitelka, jak se nazývá, která má tu nenávist ukončit, také nemohlo být zas až tak těžké.
Abych pořád jen nekritizovala, vyjmenuji věci, které se mi na SK líbily. Např. když byla Gee ve škole, u čtení jsem se nenudila. Bylo to popsané tak obyčejně a všedně, až se mi to líbilo - jako kdybych vedle Gee seděla a sledovala všechno, co vystihovala a sdílela její myšlenky. Dále: boj mezi upíry a vlkodlaky. Líbila se mi charakteristika chaosu, který vládl a celkově i to, jak ho autorka vylíčila. A pak samozřejmě Thomasova povaha. Kladů jsem nenašla moc, ale aspoň nějaké.
Naopak mě naštvalo, že Gee od začátku (tedy od té doby, co se dozvídá o vlkodlacích, tzv. Lykanech) tvrdí, jak jsou Lykani zlí a krutí a že jsou to zrůdy, přitom o upírech neřekne nic špatného. Po nějaké době si to sama uvědomí, že je soudí jen ze svého pohledu, takže o tom popřemýšlí. To mě přivádí k další věci; spousta věcí zůstala nevyřešených. Laura je Geeina nejlepší kamarádka a soudě jejich chování jsou nerozlučné. Když Leoš umře, Laura ze všeho viní Gee. Opustí ji a není tam nic jako usmíření. Překvapilo mě, že Gee její nejlepší kamarádka ani nechybí a nesnaží se ji získat zpátky a přesvědčit ji, že to není jen její vina. Stejně tak mrtvý Leoš. Asi jedna nebo dvě stránky byly o tom, že moc lituje, že je mrtvý - ale jak kniha pokračovala, o mrtvém kamarádovi a ztracené kamarádce ani zmínka. Geeina mamka zemře až téměř na konci, takže na popisování ztráty není příliš prostoru, ale přesto to na mě působilo jako: "No, bude mi chybět, ale co na tom, přežiju to v pohodě." Na posledních stránkách nenacházím žádné stopy smutku nebo lítosti. Gee se směje a raduje, hlavně, že má svého Garyho.
Co jsem chtěla říct: kniha se mi nelíbila a byla jsem jí dost zklamaná. Říkala jsem si, že není moc českých autorek, které píší fantasy, sci-fi nebo prostě to, co v posledních letech tak letí, ale když jsem narazila na tuto 21-letou spisovatelku, nevím proč jsem se za její dílo styděla. Jako by tímto dokazovala, že my Češi nic valného nenapíšeme (teď nemluvím např. o M. Burdové), když jde o styl fantasy apod.. Navíc o jejím nakladatelství jsem doteď nic neslyšela, takže mě napadá, že Nicky Perry zkoušela nejdřív nějaká známá a SK bylo odmítnuté (tohle je jen moje teorie, třeba X.Y.Z. zkusila jako první pokus a její dílo bylo přijato hned), takže se ubrala k X.Y.Z., méně známému nakladatelství. Co mě ještě napadlo, že Spojení krve napsala už dřív a jen počkala, až bude starší. Nechci ji pomlouvat, ale jestli chcete znát můj názor, kniha se mi zhnusila a sice není nejhorší, kterou jsem četla, ale rozhodně do toho seznamu patří.
Prosím, abyste můj názor nebrali příliš vážně; třeba knihu vyhledáte, přečtete a řeknete si, jakou blbost jsem vám o ní napovídala.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 JaZZy JaZZy | E-mail | Web | 18. října 2012 v 16:58 | Reagovat

super blog :)

2 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 18. října 2012 v 20:05 | Reagovat

Já jsem knížku četla už před nájakou tou dobou a můžu ti říct, že máš pravdu. Je až moc identická se Stmíváním a až moc obyčejná, nevyjasněná a dalo by se říct neúplná.

3 Erin Erin | E-mail | Web | 19. října 2012 v 23:05 | Reagovat

Už jenom ta úvodní anotace... začíná takhle skoro většina knížek a už je to dost neoriginální, alespoň mě to tak přijde. Mám ráda upíry, ale moc velikým fanouškem Twillight nejsem a tahle recenze je tak fajn, že mám chuť si tu knížku půjčit a dozvědět se, jak hrozně někdo píše... :-D Nechci být zlá, ale když si pak říkám, že vydají tohle, pět set šedesátou osmou knihu o upírech s tím samým tématem, proč bych něco nevydala já?! :-D

4 Vicky Vicky | 21. října 2012 v 14:32 | Reagovat

[1]: děkuju :)

[2]: No přesně... zdálo se mi to jako špatná parodie na Stmívání ://

[3]: Upíři vs. Vlkodlaci už je zkrátka moc :-D I na takový cvoky jako já. Ještě donedávna jsem sáhla po každý knížce o upírech..., teď se jim obloukem vyhýbám :-P A to s tím vydáváním taky nechápu. Říkám si, že by měli vydavatelé dát spíš šanci těm lepším povídkám. Tohle nestálo za nic. Jestli jsou tak zoufalí, že snad nemají co vydávat...?? :-?

5 lilliinka lilliinka | Web | 22. října 2012 v 11:45 | Reagovat

Já věřím, že to takové bylo. Já osobně jsem četla Safírové oči od Josefa Němce. Vydalo to to stejné nakladatelství jako Spojení krve a byla to hrůza. Autor je jen o tři roky strarší než já takže je mu 18 myslim a bylo to děsné. A samozřejmě si pak neudělej obrázek o českých spisovatelích. Já osobně bych to tak mladá nikdy nevydala. Doufám, že za deset let budou moudřejší a jejich díla budou kvalitnější, ale ta recenze je přesná. Tu knížku si určitě ráda přečtu, protože mě osobně to zajímá. Ne že bych chtěla vyvracet tvoji recenzi, myslím, že to není za potřebí. Sám děj ale vyppadá zajímavě, jasně, ty upíři a vlkodlaci jsou už takový ohraní, ale myslím, že kdyby byl šikovný autor dokázal by tohle téma dobžře spracovat.
Jo a taky mě vadí, že všichni upíři jsou krásní, by mě zajímalo jak by je popisovali ve středověku, kdy z nich měli husí kůži. Netuším, co je to za trend zkrášlovat upíry. No ale to je jen můj nízor. Ale krásná recenze:)

6 Vicky Vicky | E-mail | Web | 22. října 2012 v 16:15 | Reagovat

[5]: Díky za názor, mně se třeba nějaké části líbily..., ale nebylo jich moc. Samozřejmě nechci nijak odrazovat od čtení :) Každý si utvoří vlastní názor ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama