Kapitola 1. (2/3)

24. listopadu 2012 v 16:25 | Vicky |  Jiný Svět: Nenáviděná
Vzkážu klukům, že do pěti minut přijdu. Carla, jedna z mých spolubydlících se ke mně podezřívavě natočí. "Fotbal? Plus ty? Promiň, Rin, tohle mi nejde k sobě!" prohlašuje.
"Já - já vím, ale…"
"Nám je to jasné," přidá se do konverzace Stacy, má zatím nejlepší kamarádka z tábora. "Jde tu o kluka. Vypadáš naprosto vyčerpaně, všem je jasné, že těch pár schodů do nebe bys ještě vyšplhala - ale kdepak! V tý výhni jdeš hrát fotbal! Tak povídej, kdo je to?" ptá se vzrušeně. Chci hned namítat a přesvědčovat ji o opaku, ale pak se zarazím. Nechci jim lhát, ale také jim nemohu vyklopit, že jsem neúnavná upírka, takže Stacyin nápad se mi nakonec jeví jako nejlepší řešení. Ovšem pokud si už někoho z fotbalistů zvolím, budu potom muset předstírat zájem. A to bude trošku těžší.


"Nenapínej nás!" "Tak už to vyklop!" "My to nikomu nepovíme!" "No jasně, jsme přece kámošky, ne?" Melou jedna přes druhou, ale aspoň mohu hrát rozpaky, což není zdaleka tak těžké a rychle se rozhodnu, u koho z těch sportovců by bylo nejpravděpodobnější se zamilovat.
"No tak jo, je to Jake," zamumlám a kdoví proč si připadám, jako bych duši toho chudáka právě upsala ďáblu. Ale přinejmenším jsem celé divadlo sehrála dobře; holky se pochichtávají a dávají mi tisíce rad, jimiž bych ho mohla ulovit, jak celou misi nazvaly. Všechno jim odkývám a už chci vypadnout, aby se zas mohly vrátit k odpočívání, když Carla prohlásí:
"Ale to by nebyla žádná legrace, kdybychom tam nebyly s tebou a aspoň tě nějak nepodpořily!" zvolá.
"Přesně!" souhlasí Stacy a sváže si vlasy do culíku. "Co bys to byla za hráčku bez fanoušků?"
"Holky… to fakt nemusíte," soukám ze sebe.
"My víme, jsi náročná a snažíš se dělat jakože ne, ale my to chápeme," zavtipkuje Valerie, poslední z mých spolubydlících. "Navíc už několikrát ve škole jsem poznala zamilovaný lidi. Je sranda to pozorovat! Díky tomu jsem se toho spoustu naučila…" To je zlý sen, pomýšlím si. Než se vůbec dostaneme na hřiště, hlava mi několikrát hrozí, že exploduje a já si uvědomím, že se musím snažit aspoň předstírat, že Jakea balím. Jednoduše bych se pak mohla vymluvit na stydlivost, ale to bych to tedy pěkně slízla! Carla, Stacy a Valerie mi nedávaly všechny ty užitečné rady pro nic za nic. Ne, že bych si je ještě pamatovala - nebo že bych je vůbec poslouchala. O to těžší teď bude se jimi řídit.
Na hřišti nás rozdělí do týmu a k velké radosti mých kamarádek jsem přidělena do družstva Jakea. Když hra začne, nemusím se ani nijak moc snažit, abych dala góly nebo přihrála míč spoluhráči - jde mi to samo. Výskajících holek sedících na trávníku si nevšímám (pokouším se nemyslet na tragédii, jakou z této promarněné šance udělají po skončení hry) a užívám si fotbal, jak jen to jde. Nicméně jen do doby, kdy se k nám připojí Ria. Nikdy jsem ji hrát fotbal neviděla (stejně jako ona mě), ale zní docela přesvědčivě, když umlouvá kapitána protihráčů, zda-li se smí přidat, a tvrdí, že je dost dobrá. To jí nevyvracím. Už i v tom přemlouvání je jasná jednička. Umí se v pravou chvíli usmát, pohodit vlasy nebo zamrkat řasy. Ani ne za dvě minutky má kapitána Xaviera na své straně. On sám vypadá jako drsňák, hned po Gillovi s páchnoucími rybami, jako ten, který umí odolat holce - jenže když jde o mou sestru, řekla bych, že i takový Santa Claus by následkem jejího úsměvu byl ochoten přidat pytel navíc pod vánoční stromeček.
"Jé, ahoj, Rino, nevěděla jsem, že hraješ," prohodí, když kolem mne prochází. Cítím z ní něco, co se mi ani trochu nelíbí - bojechtivost. A nejde o nějaký pocit výhry nad slabšími; tentokrát chce porazit přímo mě a díky své cílevědomosti udělá vše, aby toho dosáhla.
"To spíš já nevěděla, že ty hraješ," odpovím s úsměvem beze stop jízlivosti; nechci zesměšnit sebe ani ji kvůli hře - vlastně vůbec nechci, aby k něčemu takovému kdy došlo. "Ale je škoda, že nejsi v našem týmu," dodám. "Výhra by pak byla jasná."
"To mě podceňuješ nebo co?" zavrtí nevěřícně hlavou. Ví, že jsem to tak nemyslela, ale přesto hraje proti mně.
"Tak sdružuje se tu dívčí drbárna, nebo se hraje fotbal?" vloží se mezi nás Jake, očividně netrpělivý. Ria se ke mně otočí zády a mrkne na Xaviera. Hra znovu začne. Já své schopnosti držím na uzdě, totéž se však nedá říct i Rie. Jako hráčka - i taková, která o sobě tvrdí, že je dobrá - vyčnívá a přímo exceluje. Své nadlidské výkony nijak neskrývá, každou vteřinou je lepší a lepší. A vždycky, když se po mně podívá, připadá mi, jakoby něco dokazovala. Jo, jsem lepší, ale patnáct roků ti na přesvědčení o tom stačilo, že?
Kroutím nad ní hlavou. Vždyť já se vůbec nesnažím vyhrávat. Vždycky jsem si vystačila s druhým místem, řídila jsem se pravidly Rachel a Waye - nevyčnívat z davu; a neměla jsem nic proti tomu, aby Ria vypadala na veřejnosti lépe. Znala jsem její povahu, takže mi bylo jedno, za koho se vydává. Navíc jsem nevyžadovala příliš pozornosti. Jenomže teď to je strašné. Pod jejími pohledy si připadám, jako bych ji shazovala - nebo aspoň takový pocit ve mně vyvolává. Že se snažím ukrást její teritorium a zahrávám si s něčím, co neznám. I když tak to vůbec není. Povzdychnu si a na seznam nejnutnějších věcí si připisuji promluvení se sestrou.
Ria trhá rekordy a pokořuje ty nejlepší fotbalisty, jaké tu máme. Nevím, jak dlouho se na to ještě budu moct koukat. Nepotrvá dlouho a všichni si vytvoří vlastní teorii o tom, jak je to s Riou. A ať už si budou myslet cokoli, nevěřím, že se budou držet "faktu, že Ria je ze všech nejlepší zkrátka od přírody" - což je sice pravda, ale ne pro lidský svět. Kdoví, jestli už teď ji nepovažují za něco nadpřirozeného.
Nechápu, co má zase za lubem. Chce mě zaměstnat vysvětlováním a výmluvami pro její přátele? K čemu by jí to bylo? A i kdyby za tímto stála podobná hloupost, nerozumím, co tím sleduje. A jestli je za tím nějaká holčičí pošetilost, pak se ve své sestře už opravdu nevyznám.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 16:58 | Reagovat

Úžasný... Teď to dočtu a snad se mi povede vymyslet nějaký inteligentnější a více rozvinutý komentář, který by tě nepřesvědčoval pořád o tom samém, ale... má to háček. Ty prostě snad ani neumíš psát jinak než úžasně :-D

2 Erin Erin | E-mail | Web | 1. prosince 2012 v 21:55 | Reagovat

A jéje, průser z kapitoly přímo křičí na své čtenáře...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama