Radovánky se sněhem

18. ledna 2013 v 19:14 | Vicky |  Adminka Vicky
Uf... jsem totálně vyčepraná, ale stálo to za to! ;)
Konečně víkend!!! :D Snad se zase po veeelmi dloué době vyspím (prakticky nemožné přání, když máte bratra s vyřvávajícími hračkami a navíc dobrovolně vstává každý den v šest hodin s hyperaktivní náladou). Nuže, nebudu zdržovat svou nadšeností z odpočinku a přejdu k hlavnímu dnešnímu tématu. Včera jsem byla docela zklamaná, že mi to "snowboardování" hned nešlo, nicméně dnes odpoledne jsme se s bráchou vypravili na docela prudký a dlouhý kopec (předtím jsem o něm nevěděla, jinak bych tam byla pořád), kde jsme si to parádně užili. Vzala jsem si s sebou svůj předmět na trénování talentu, ale na držku jsem padala pořád. :D A brácha pořád: "Musíš se snažit, dokud se ti to nepovede!" Protože on jezdil na saních a pochopitelně mu to šlo, měl chytré řeči, což on zbožňuje - poučovat ostatní. Nemyslel to zle, ale stejně mě moc nepovzbudil. Na kopci jsme strávili asi hodinu a za tu dobu jsem... no, zlepšila jsem se alespoň trošku, protože včera jsem sotva ujela metr a dneska se mi povedlo sjet celý kopec - sice po kouskách, ale přece! :D Pak, když už se stmívalo a my jsme museli odejít, se mi podařilo bez spadnutí sjet skor celý, z čehož mám radost! :)
Dnes jsem si s sebou vzala mobil, takže jsem něco nafotila, i když to není moc kvalitní. Sněhem jsem při odchodu byla doslova oděná, několikrát vyválená v trní, haraburdí ve vlasech... Ale jo, stálo to za to! :D Cesta zpátky byla tedy úmorná. Do mírného kopce po poli, všude jen sníh a pole, pole a sníh a cíl nikde. Cestou tam se to nezdálo, ale je to docela daleko. A teď s sebou taháme saně, brácha vzdychá, mráz... s každým dalším krokem jsem měla pocit, že se o dva vzdalujeme. Bylo to úmorné, ale domů jsme se nakonec dostali. ;)
Bylo to skvělé odpoledne! :)
A pár fotek... opravdu jich není moc, protože s mým pomalým internetem se jedna fotka nahrává skoro pět minut a na to já nemám nervy.

1. Zaprvé - náš zasněžený dvorek. Mezi domem (vlevo) a garáží (napravo se schody) jsou vidět mírné kopce, po kterých se sáňkovat nedá a po kterých jsme dnes šli s jazyky na zemi.

2. Jak jsem řekla - samý sníh a samé nekonečné pole...

3. Můj vůbec-nevypadající-retardovaně bratříček. XD Na nových saních, co dostal k Vánocům.

4. Naši pejsci; vlevo Bělka (bílý labrador), vpravo Maxík (zlatý retrívr). Ty čumáky zbožňuju. :D

5. Ještě jedna fotka s nimi. Stvořeni jeden pro druhého. ^^

6. A nakonec jeden mimozemšťan s neskonale neohrabaným "talentem" na sporty. Navíc s tou bundou vypadá jako v devátém měsíci, takže raději no comment... -.-" (trošku rozmazané, protože foto made by můj 7-letý bratr)

To by bylo pro dnešek asi všechno... Užívejte sněhu, dokud je! Zítra nebo pozítří přidám 3. kapitolku JS3 a zatím si jdu číst tenhle poklad: Delirium od Lauren Oliver. Rezistence úspěšně dočtena; ovšem reakce na totálně useknutý konec už nebyla tak růžová... :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 m-ruselova m-ruselova | Web | 19. ledna 2013 v 10:08 | Reagovat

Delirium taky čtu :-), jsem na nějaké straně 250 :D, no uvidíme, jak to dopadne a ven dnes půjdu, je pravda, musím si sníh užít, dokud je ;-)

2 Kassandra Kassandra | Web | 19. ledna 2013 v 12:01 | Reagovat

:-)

3 Jane Jane | Web | 19. ledna 2013 v 16:29 | Reagovat

Moc pěkně fotíš :-) , jinak Delirium bych si taky moc ráda přečetla a už to mám hodně dlouho v plánu, ale to bych nejdří v musela dočíst tu hroudu rozečtených knížek...:D

4 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 28. ledna 2013 v 13:13 | Reagovat

Tedy to bylo asi zábavný odpoledne. Musím přiznat, že máte pěkný domek a krásné psy, jsou opravdu stvořeni jeden pro druhého, na týd ruhý fotce je to jasně vidět:)
Jinak tvůj bratříček vypadá roztomile a Delirium bych si jednou chtěla přečíst:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama