Den sedmý, 8.2. 2013, pátek

17. února 2013 v 20:33 | Vicky |  Cestovní deník Francie, Lyon-Romans
A mám tu pro vás předposlední zápis z Cestovního deníku. =) Snad vás to moc nenudí, ale nechci s tím teď seknou, jako s tím deníkem z Ameriky. Fotky přidám až po zveřejnění posledního zápisu. A pak povídky... Ne, že bych měla zásek, jenom jsem dlouho nic nenapsala, takže se do toho zase musím vžít. ;) Francie, pak krušný týden ve škole + to divný zvykání na ČR... Snad se věci zas vrátí do starých kolejí. ;)

DEN SEDMÝ, 8.2. 2013, PÁTEK
08:00
Včera jsem jaksi vynechala zápis… no vůbec jsem neměla čas a spát jsem šla až někdy kolem jedný, takže teď jsem úplně mrtvá. Ach jo…Teď to celý musím převyprávět.
Včerejšek: Ráno jsme čekali skoro hodinu v buse, než jsme se rozjeli k cíli dnešního dopoledne - k nějakýmu paláci… kdesi. Hnala jsem se uličkou za Kačkou, přede mnou stál Hasan (jo, konečně i ke mně se doneslo jeho jméno) a já mu nechtěně dupla na nohu. A samozřejmě zase hned "sorry, sorry, sorry…" Sedl si kousek od nás a pouštěl písničky z mobilu a skoro celej bus spal (já ne). Když jsme tam dorazili, zase šel hulit (jo, stejně jako ostatní Turci, Italové a Francouzi - ti tam smí už od patnácti) a házel sníh po nějaký Francouzce. -.-"
V tom "paláci" byla hrozná nuda; byla to malá stavba uprostřed zahrady… a v létě by to tam bylo krásný, ale teď byl všude sníh a mrzlo. Asi po hodině čumění jsme se vrátili do busu. Hasan už seděl někde vzadu s Francouzkami a Štětinkou.
No, naobědvali jsme se ve škole, pak nám dali hodinu volno a pak jsme dělali nějaký skupinový nesmysly. Bylo to hrozný!! Byla jsem se Zubatkou, pak nějakou milou Polkou, dvěma nafrněnými Francouzkami a… ehm, s NÍM. To bylo tak strašný!!! Musela jsem sedět vedle něj, dávat pozor, abych tu hovadinu pochopila a ještě se tvářit normálně, což se mi nepodařilo. Pejsarová nás fotila (mě a Hasana) a to jsem zrovna se spícím výrazem čučela někam do země. -.-" Ten idiot celou dobu flirtoval s tou Polkou a pak přiklusala Fatima, neboli Červená držka, jako obvykle totálně zmalovaná, neustále na něj mrkala a já se z toho málem poblila. Když to skončilo, POŘÁDNĚ jsem si oddychla. Odjeli jsme domů a já měla dvě hodiny na to, abych ze sebe udělala člověka. Oblíkla jsem si sukni, no vypadala jsem divně, ale aspoň jsem měla přijatelnej ksicht a vlasy.
Pomalu všichni přijížděli a my z okna na ty Turky a Italy hulákaly pozdravy ve všech možných jazycích. Byly jsme přinuceny sejít dolů, najít si místo u jednoho ze dvou dlouhých stolů a skoro hodinu čekat na jídlo, který mi stejně nechutnalo - nebo možná jo, ale přes tu "úžasnou" náladu jsem to ani nevnímala. Mezitím se Francouzky dopotácely na mini parket a hopsaly tam jak cvoci. K mé smůle tam šel i Hasan, ale co jsem mohla čekat, že, od nejoblíbenějšího člověka v tomhle projektu. Bylo mi z toho nanic a odkráčela jsem se vztekat do ping-pongový místnosti. Tam přišly Krůty a přinutily mě, abych s nimi šla "tancovat". Nechápu to, ale jako blázen jsem si zanedlouho připadala taky. Bylo to fajn, než přišla Pejsarová a všechno zkazila. "Tancovala" jsem hned vedle Hasana a Teplouše a za mnou se nakrucoval Moto-Moto. -.-" Pejsarová na mě začala hulákat, ať se s ním vyfotím, ať jdu s ním tancovat a kdoví co dalšího, přičemž na něj neustále pokukovala, takže jestli mu něco nebylo jasný předtím, teď už věděl všechno, stoprocentně. Fakt super. Zbytek večera jsem měla pocit, že se mi vyhýbá. Dál poskakovat jako trotl se mi nechtělo, ale nemohla jsem se přinutit se sebrat a odejít nahoru do pokoje jít spát. Byla jsem tam až do konce (Zubatka tam taky byla, v šatech, co jí byly velký a 10-cm podpatkovými střevíci) a po celou dobu se na mě Hasan ani nepodíval. Mega trapný. Někdy kolem dvanácti to skončilo a všechno se uklízelo. Tedy, MY jsme uklízeli, Francouzi a ostatní pouze čuměli.
Chtěla jsem jít za Hasanem a omluvit se mu za ty trapasy, ale neudělala jsem to, což je nakonec možná i dobře. Všimli jste si taky, že veškeré naše "konverzace" spočívají v tom, že se mu neustále za něco omlouvám? Hm. Ani jsem se s ním pořádně nerozloučila, bývala bych to udělala, nebýt toho trapasu s Pejsarovou. Chvíli před jejich odjezdem jsem seděla s Němci a Hasanem u stolu a Tunfish si ze mě dělal prdel, že jsem tam poskakovala jako blázen a smála se "vtipně". Žůžo. -.-" Přitom on tam jenom stál, stejně jako jeho kámoš Studený čumák Nicolai. No pak jsme si hromadně řekli "Bye" a vypadli.
Spát jsem šla až někdy před jednou, protože pak jsem ten fatální večer vyprávěla Krůtám. Moc jsem se nevyspala.
Dnešek:
09:02
Hm, za hodinu pojedeme do nákupního centra a pak na oběd do školy. Ach jo, Italové a Turci dneska odjíždějí.

21:08
Jestli jsem se chtěla předvést jako naprostý děcko, tak se mi to povedlo. -.-" Celej den mi bylo blbě a blbá nálada se taky dostavila. Hasana už jsem neviděla… ALE! Linda našla jeho Facebook, takže teď už čekám jen, kdy mi přijde žádost o přátelství. Ještě jsem si našla FB Zubatky a Teplouše. Ten se jmenuje Ugo, no taky žůžo jméno. XD
V tom nákupním centru to bylo hrozný!!! Všechno bylo tak hnusný a staromódní a drahý!! No ale předtím jsem si ještě v Romans koupila jedno tričko, a teď dlužím Petře 450 kč. Ale to nevadí, mně se to tričko hrozně líbí. ^.^
Na recyklovací skládce (poslední bod programu) to bylo hrozně nudný. Byla zima a ke všemu jsme museli trajdat po tom jejich teritoriu a sledovat, jak pracuje popelářský auto. -.-" Vzrušující.
To bylo hodně ZÁBAVNÝ den, každou chvíli se mi chtělo bulit nebo vztekat, bohužel to nešlo zastavit. Ach jo, píšu kraviny a v hlavě mám duto…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 18. února 2013 v 16:09 | Reagovat

Hasan, Ugo... to jsou jména...:D :D,no myslím že je to dobré, a že to nejsou kraviny, jak jsi psala. A nálada se určitě  časem zlepší...!!! :-D ;-)

2 m-ruselova m-ruselova | E-mail | Web | 19. února 2013 v 15:38 | Reagovat

Souhlasím s Jane, časem se nálada určitě zlepší ;-) a ty jména.. ano, jsou podivná :D

3 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 27. února 2013 v 15:15 | Reagovat

Hasan:D Jak z nějaký turecký telenovely:D
Jinak koukám, že to bude ten Hasan nějakej malej hajzlík, kvůli takovýmu nemá vůbec cenu cítit se nějak trapně, och vím, že trapasy se dějou všude, což jsem myslím říkla, ale tohle sis mohla ušetřit. Evidentně ti za to nestál...
A kromě toho to nejsou kraviny, baví mě číst tyhle cestovní deníky, alespoň se tak imaginárně ocitnou na jiných místech, baví mě to, s tebou budu brzo světa znalá:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama