4. kapitola 2/2

12. března 2013 v 22:26 | Vicky |  Ticho v srdci
Vzchop se! nabádám se.
Co by tady dělal turista? Uprostřed noci? Mysli logicky, logicky! Jestliže je to můj nepřítel, sledoval nás až sem. A my si toho nevšimli. Pečlivě jsme drželi hlídky a přesto nás převezl a dostal. Zhluboka se nadechnu, ale ne tak, aby mě mohl kdokoli slyšet. Jedno procento stále dávám turistovi, ale řekněte sami, co zmůže jednička proti devadesáti devíti?

Najednou si všimnu, že už žádné kroky neslyším. Byla jsem příliš ponořená do přemýšlení, že mi uniklo něco tak důležitého? Co jsem to za agentku? A proč mám vlastně strach? Byla jsem nadmíru dobře vycvičena k obraně i odzbrojení protivníka, takže bych si neměla dělat starosti.
Ne, tohle nepomáhá. Musím se strachu postavit čelem, abych se s ním mohla vypořádat.
Bez dalšího váhání se zvednu na nohy a obrátím se směrem k místu, odkud jsem slyšela kroky.
Divné, že nikoho nevidím. Prudce mi začne bušit srdce. Co má tohle znamenat?! Všechno se mi zdálo? Kam nepřítel zmizel? Co se to sakra děje?
Uklidni se, přesvědčuju sama sebe. Najdi Chada a řekni mu, cos slyšela. On ti pomůže to vyřešit.
Dám se do pozvolného kroku, i když nebudu zapírat, že nejradši bych se sprintem rozběhla z lesa a neohlížela se zpátky. Zabouchla se v chatce a zbytek noci přečkala v ní. Ale to ne. Neprojevím slabost. Tempo kroku si udržím a k chatce dorazím bez úrazu. Vejdu dovnitř a vzbudím Wesleyho. Málem zešílí, ale pak si zřejmě všimne mého naprosto vážného obličeje a udělá přesně, co mu nařídím. Sbalí si spacák, pořádně - ale rychle - se obleče a v absolutní tichosti se odebereme z chatky ven. Nevím přesně, kam bych ho měla poslat. Ne příliš daleko, kdyby přeci jen šlo o 0,1% pravděpodobného turistu, a ne moc blízko, kdyby šlo o zbývající procenta možného nepřítele. Měla bych hned upozornit Deltu 10, ale jsme desítky kilometrů od civilizace - tzn. od signálu. Nemohu se s organizací spojit.
"Co se děje?" ptá se mě tiše Wesley a já si všimnu, že stejnou otázku mi pokládá už nejméně počtvrté. Neměla bych mu říkat mnoho, ale naproti tomu alespoň tolik, aby si uvědomil, že tohle nebylo součástí jeho výcviku a že teď opravdu o něco jde.
"Vyskytl se problém," začnu. "Nemáme moc času, takže budeš jednat rychle. Ukážu ti směr, jakým se vydáš. Půjdeš stejnou trasou, jakou jsi absolvoval před půl hodinou. Počkáš na konci lesa, dokud tě s Chadem nedohoníme, což bude nejpozději ráno. V batohu máš dostatek prostředků pro přežití pár hodin venku."
"Děláš si legraci? Proč tady nemůžu zůstat s vámi?" ptá se zmateně.
"Protože nejsi agent Delty 10," povím mu, ale zřejmě to není dost. Nevypadá nijak přesvědčeně. Povzdychnu si a uvědomuji si, kolik času ztrácím tímto vysvětlováním. "Poslyš, Wesley. Pokud tam do svítání nedorazíme, znamená to, že něco je špatně. Za žádných okolností se nás nevydáš hledat. Vydáš se hledat civilizaci a až narazíš na někoho, kdo ti pomůže, úplně ve spodu batohu máš kontakt na svého strýce Malcolma. On už si poradí. Ale - nedělej si starosti, protože k tomu nedojde." Snažím se působit co možná nejpřesvědčivěji, ale Wesley je stále mimo. "To, že ho kontaktuješ, vlastně mnoho zachráníš! Pokud budeme v zajetí nebo zranění, Delta 10 nás najde třeba i poslepu, takže i kdybychom se ráno neobjevili, není jisté, že je vše ztraceno." Znovu povzdychnu. "A jestli hned nevyrazíš, tady ti šťastný konec neslibuji."
Konečně se pohne, bohužel až příliš kostrbatě a sekne sebou na zem. "A ještě něco," syknu. "Pohybuj se co nejtišeji; víš, jenom kdyby se ti zachtělo ještě nějakou dobu žít." Už nemohu ztrácet čas, takže se k němu obrátím zády a upřímně mě nezajímá, co udělá dalšího. Dostal jasné instrukce a je jen na něm, co s nimi počne.
Našlapuju tiše, ale jsem ve značné nevýhodě. Zatímco pozorovatel se mezi námi patrně orientuje, já nemám ponětí, kde je Chad. Pravda - zatím jsem ho ani nehledala, ale v takovéhle situaci bych čekala, že naopak on vyhledá a upozorní na případné nebezpečí. Díky skutečnosti, která dnes podává naprostý opak, mě značně znervózňuje a dělám si starosti o svého kolegu a kamaráda. Ne, že bych teď pochybovala o jeho schopnostech. Ale je to mně nejbližší člověk z celé Delty 10 a o takové lidi si starosti děláte, i kdyby byly remaky Chucka Norrise. Což Chad vlastně je, pomyslím si.
Už jsem zpátky u chatky a nehlučně se plížím kolem. Mám dojem, že slyším tlumené hlasy. Nechci na sebe upozorňovat, jde mi jen o nalezení Chada. Nevyhledávám střety s nepřáteli a pokud se odsud dostaneme dostatečně rychle, ani nemusí dojít ke střílení a podobně.
Měsíc zrovna vyšel ze stínu mraků, takže alespoň vidím na cestu. Pode mnou křupe sníh a větvičky a já zatínám zuby. Nechci, aby mě odhalili dřív, než je třeba. Zvednu hlavu a pokračuji. Ruku strčím za opasek a vytáhnu zbraň s jedním nábojem. Většinou ji mám u sebe, protože člověk mého druhu koneckonců nikdy neví, co ho čeká za dalším rohem. Protože tady jsme nikoho zvláštního nečekali, zbraň jsem si nebila pouze jedním nábojem. Jak jen jsem pitomá. Můžu být jedna z nejlepších agentek Delty 10, pořád jsem však jedna z nejméně rozumných.
Konečně vidím postavy. Jsou celkem tři. Hledám po nějaké osobě ležící na zemi a s úlevou vydechnu, když žádnou nenajdu. Chad je určitě dobře schovaný, nebo někde z křoví odposlouchává a důležité informace si ukládá do hlavy pro Alexe Prävtisse.
Vytáhnu zbraň z opasku a rozhodnu se jim pohrozit. Oni neví, že má zbraň je jednorázová. A oni nedrží naopak žádné. Využiji momentu překvapení. Vědí o mně, ale nepředpokládají, že se jim ukážu takhle brzo.
"Ruce vzhůru," syknu, ale dost hlasitě na to, aby si mě všimli. Když se otáčí, v jejich tváří nevidím žádný šok ani zděšení. To mě trochu zneklidní. Ovšem mnohem horší je to, když šok zažiji já.
Jednou z oněch tří mužských osob je…
…Chad.
Ne, to není možné. Musí se mi to zdát. Ovšem vím, co musím udělat. Učili mě neváhat a do akce se vrhnout, i kdybych tím musela ohrozit své blízké. City stranou. Povinnost je nyní přednější.
Po tváři mi steče horká slza a já pozvednu pistol s hlavní směřující na Chadův hrudník.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lily "Aravis" Starfall Lily "Aravis" Starfall | Web | 13. března 2013 v 17:27 | Reagovat

Cože?! To...snad...nemyslíš...vážně! Chad?! Neee.
Tomu říkám návrat na scénu O.o Děkuji za věnování, obešla bych se i bez něj, hlavně, že byla kapitola (a jaká) *blaženě s usmívá - vypadá tak trochu jako debil - a poskakuje na místě* Děkuju :)
A ne že si zase dáš dvou měsíční pauzu! Dva dny maximálně :D

2 Vicky Vicky | Web | 13. března 2013 v 17:36 | Reagovat

[1]: Hej, pokusím se :-D Něco jako "dva měsíce" už v mém slovníku neexistuje, takže snad o víkendu...? :-) Nepíšeme moc testů ve škole, takže teoreticky bych to stihla. Horší bude ta praktická část...:D Ale ne, neboj, kapitolka bude a mockrát děkuju :)) Takovéhle "nakopávání" je docela povzbudivé :-D :-P

3 Pepé Pepé | E-mail | Web | 13. března 2013 v 17:37 | Reagovat

Bože, takle rychle jsem snad ještě žádnou povídku nepřelouskala ;)
Honem další kapitolku at vím, co a jak se dál bude dít .. jsme jak na trní .. :)
P.s budu ráda, když mě navštívíš na mém blogu =)
Nehceš nové spřátelko? =)

4 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 13. března 2013 v 19:46 | Reagovat

Úžasná kapitola... Už se moc těším na další..

5 Vicky Vicky | Web | 13. března 2013 v 20:50 | Reagovat

[3]: děkuju :)) jo, pokusím se o další kapču co nejdřív...:-) Tvoje SB budu ráda, ale neslibuju, jak často tě budu navštěvovat, protože vždycky, když něco slíbím, v 80% mi to nevyjde. :D

[4]: Děkuji :)

6 Pepé Pepé | E-mail | Web | 13. března 2013 v 21:34 | Reagovat

[5]: Super, přidám si tě k SB :) já taky neslibuji komentáře ke všem článkům, které přidáš, takže mi to i vyhovuje ;)
Opičku klidně přidej =)
Mé kreslení je pouze amatérské, ale potěšil mě Tvůj kometář, že se ti to líbí =)
A tvou tvorbu čtu ráda, líbí se mi =)

7 Pepé Pepé | E-mail | Web | 13. března 2013 v 21:35 | Reagovat

Jen si musím vymezit ještě dost času, abych si přečetla vše ;)

8 Vicky Vicky | Web | 13. března 2013 v 21:53 | Reagovat

[6]:

[7]: jasně, žádný spěch :D

9 Pepé Pepé | E-mail | Web | 13. března 2013 v 22:05 | Reagovat

[8]: No jo .. =) začátky jsou dost perné :)

A už tě mám v SB ;)

10 Jane Jane | Web | 15. března 2013 v 19:25 | Reagovat

Prostě jední slovem ú-žas-né!!!
a CHCI TI OZNÁMIT ŽE JSEM SE VRÁTILA NA BLOG :))

11 Vicky Vicky | Web | 15. března 2013 v 21:02 | Reagovat

[10]: děkuju =) To jsem ráda, že seš zpátky ;)

12 tygr13 tygr13 | 16. března 2013 v 12:05 | Reagovat

Nejraději bych tě přetáhla po hlavě něčím těžkým! -__-" Za takovej konec, bože, člověk by i brečel, jenom aby dostal další část! Protože-takhle-se-kapitoly-neukončujou! Kriste, za to bys nám měla dát dvojitou dávku! :-D
Že Chad? Zatím nebudu vůbec panikařit a vzášet nějaká obvinění. Ne, dokud se tu neobjeví další část a my se nedozvíme, co bude dál, protože to mě úplně nehorázně moc zajímá! :-D Koho taky, ne, když... ne, už dost o tom konci. Prostě každý se vyžívá v týrání čtenářů, já vím.
Každopádně kapitola super a slupnutá jedním dechem!! Moc se mi to líbilo, teda, ten Chad- jsem strašně zvědavá! Já vím, už jsem to říkala. Jenomže já nemám k tomu co moct říkat, protože jsem to přečetla tak rychle... člověk čte, všechno v celkem v normálu, pak trochu napínáš jenom kroky, pak rovnou stíny a posléze vběhneš rovnou mezi nepřátele! *pokud to jsou nepřátelé* Nějak to napětí pořád bublalo a bublalo a pak takhle useknutý konec. Na jednu stranu děs pro čtenáře, na druhou naprosto bravurní! Kdyby to byla kniha, běžím si pro pokračování i kdyby chtěli zlaté vlasy Děda Vševěda.
Takže se celkově klaním, jsi naprosto bravurní spisovatelka s velkým S!!

13 Eloran Arroway Eloran Arroway | Web | 17. března 2013 v 15:16 | Reagovat

Ahojky, Vicky. :-)
Omlouvám se, že píšu až teď, ale.. měla jsem toho moc. :) Ano, grafiku stále dělám a jsem Ti plně k dispozici. :) Stačí napsat co si předstvuješ na Eloran.Arroway@seznam.cz :-)

14 Eloran Arroway Eloran Arroway | Web | 17. března 2013 v 15:17 | Reagovat

Ach, spam... :-(

15 Domča Domča | Web | 19. března 2013 v 18:25 | Reagovat

Prečo, prečo prečo???? :D to nemyslíš vážne! Takto to ukončiť... dúfam, že ďalšia kapitola sa objaví čo najskôr :D

16 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 19. března 2013 v 21:33 | Reagovat

Sakra! Sakra, sakra, sakra! A ty to takhle usekneš?! To není fér! Já chci vědět, co se děje dál... Jsou na jejich straně? Nebo se přidal na stranu někoho, kdo je chce zabít?!
Tohle je hrozný takhle to ukončit a nechat mou fantazii pracovat! Víš, kolik různých scénářů mě napadá? Stovky, ale žádný z nich není pozitivní... Což mi moc důvěry v to, že nikoho nezabiješ nedává!
Ach jo. Dáváš mi teda pořádně zabrat. Jinak až na to zakončení je kapitola skvělá. Na můj vkus trochu moc krátká, ale dobrá a dozvídáme se něco víc o charakteru hlavních postav, takže přidávám jenom samý plusy. :-D Teda až na ten konec, kterej ti budu vyčítat hodně dlouho! Jak si to vůbec představuješ, že to takhle ukončíš?!
Snažím se zůstat v klidu a vrhnout se učit na test, kterej zítra píšem a já se na něj totálně vybodla a ty.. TY uděláš tohle? Jak se mám teď soustředit na něco jinýho.
A ten nejdůležitější dotaz: Máš ty vůbec srdce?! 8-O

P.S. Prosila bych, co nejdřív další kapitolu. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama