5. kapitola

19. března 2013 v 22:22 | Vicky |  Ticho v srdci

Ahoj! :)
Doufám, že jste moc dlouho nečekali - a mimochodem, omlouvám se za ten konec u předešlé kapitoly, který většinu z vás popudil. :D Snad vám tahle poskytne trochu vysvětlení... Měla být delší, ale než abych dělala kapitoly u Ticha v srdci příliš dlouhé, radši je budu přidávat častěji a krtší. ;) A protože jaksi nedokážu psát obě povídky najednou, budu to s JS3 střídat. Do sedmičky jsem se ještě ani nepustila, ale to napravím. ;) Tenhle víkend tedy rozhodně ne, protože nebudu doma, ale snad někdy potom...:)
Tak přeji pěkné počtení!!
A mockrát děkuju všem za krásné a povzbudivé komentáře! :) Vážím si jich.


"Avery!" slyším Chadův výkřik, ale pak se ozývá ohlušující rána z… Držím spoušť, ale náboj je stále ve zbrani. Najednou cítím pronikavou bolest v pravém stehně, načež jsem na kolenou a něčí surové ruce mě popadají za paže. Zvedají mě do stoje a já jsem jako v transu. Kdybych nebyla ochromená šokem a zároveň nekončícím zklamáním, v hlavě bych měla jasno a nic jako mlha by neobalovalo všechny mé myšlenky. Připadám si jako robot a nedokážu dělat nic jiného než sténat bolestí a upírat na Chada obviňující pohled. Tohle mu nikdy neodpustím. Právě se zúčastnil toho, jak svou dlouholetou spolupracovnici a přítelkyni postřelili a odvádějí ji vyslýchat.
Jsem tak zmatená, že nevnímám prostředí a vzpamatuji se až poté, co sedím připoutaná v chatce na jedné z židlí. Na tu druhou si dřepne muž, který mě postřelil a já si ho nenápadně - leč velmi pozorně - prohlížím. Deltě 10 detailní deskripce přijde vhod. Muž sedící na židli má velice dobře zapamatovatelný vzhled. Polovina hlavy je vyholená a druhá obarvena na modročernou. Má výrazné lícní kosti - díky nimž vypadá mnohem silněji a drsněji, než ve skutečnosti pod tou přetvářkou je -, protáhlý obličej, špičatou bradu a přes levou tvář táhnoucí se jizvu. Pod okem monokl a piercing v obočí. Tělo má vyhublé, ale rozhodně bych dle něho jeho sílu neposuzovala. Dlouhé nohy, kožené boty, tetování supa na zápěstí s několika ocelovými náramky. Černý dlouhý kabát. Khaki oteplováky.
Podívám se na své zranění, abych nevypadala moc podezřívavě, a bolestivě syknu.
"Bolí to, co, agentko?" získá mou pozornost ten, co mě postřelil. Zahledím se na něj nenávistnýma očima, které slibují šťavnatou pomstu. Vysmívá se mi do tváře a moje pohledy jsou mu očividně šumafuk. "Jo, kdybys nevěděla, jak o mně zatím smýšlet, můžeš mi říkat… Zásah. Trefil jsem se na docela citlivé místo, nemám pravdu?" Roztáhne ústa a odhalí křivé zuby s nespočtem kazů a plomb. Něco o mně ví. Například to, že před dvěma lety, když jsem byla na jedné ze svých prvních misí, mě postřelili právě na místo, kam nyní trefil Zásah. Obrátím se na Chada a v duchu mu sděluju, že jestli se mi někdy jeho život dostane pod ruku, naložím s ním opravdu kreativně a bolestivě.
"Špehuje tě," promluví Chad směrem k Zásahu. "Chce si tě co nejlépe zapamatovat," pokračuje. Zná mě natolik dobře, že prohlédne i to, čeho by si Zásah sám určitě nevšiml.
"Nejen to," přisadím si. "Už jsem si vryla do paměti i tvůj pach," pokračuju. "Smrad výkalů se nezapomíná," ucedím skrz zuby a mám chuť na něj ještě nejlépe plivnout, ale obávám se, že dlouho pohromadě bych pak nevydržela.
"Drzá krávo!" Dlaň Zásahu mi přistane na tváři a ozve se pleskavý zvuk. Cítím, jak rudnu, ale neprojevím žádné známky bolesti nebo vzteku. Ten už jsem, myslím, dala najevo dostatečně. Přesvědčuju se, že tohle není v žádném případě konec, takže až si ho za nějaký čas vyhledám, budu s ním jednat stejně vlídně.
"Tak jo, možná je načase si popovídat," vloží se mezi nás druhý muž, jehož jsem si ještě nestačila prohlédnout. Má krátké vlasy sestříhané na ježka barvy oříšků, tmavé oči, stejně jako Zásah monokl pod okem, pár modřin a jizev po obličeji, obličej nepříliš protáhlý, ale ani nijak zaoblený - takže spíš tak akorát. Méně "drsný" look mu dělá dolíček v bradě, čemuž se v duchu vysměju. Paže, zkřížené na prsou, se pyšní vypracovanými svaly pod krátkým rukávem Adidas tričkem. Má stejné oteplováky jako Zásah plus kožený pásek a bundu stejného materiálu přehozenou přes jednu zkříženou ruku. Nevypadá nijak přátelsky, ale na rozdíl od svého kolegy alespoň vypadá jako správný badguy. Zásah působí jako šílený psychopat, natož ten druhý je dokonalý prototyp arogantního, troufalého a nemilosrdného agenta. Jeho věk odhaduji tak na sedmadvacet až třicet.
"Tak, o čem budeme mluvit?" prohodím sarkasticky. "O počasí? Nebo prezidentských volbách? Odhaduju vás dva na ty drbny, co nezavřou klapačku -" Asi jsem další facku měla očekávat, takže ani nejsem moc překvapená, když se mi dlaň Zásahu znovu přilepí na tvář.
"Jistě, klidně si pak pokecáme třeba o zvyšující se populaci v Číně, když budeš chtít, ale nejdřív bys měla začít sypat informace," naznačí hrubě druhý.
Rozhodnu se nedělat dál hloupou, i když pochybuju, že mi to nějak pomůže. "Co bych vám měla vykládat? Nevím o nic víc než tady Chad. Jestli vám už něco vyžvanil, tak mnohem víc, než kdy z Delty 10 řekli mně."
"Chad?" podiví se Zásah a asi po vteřině tupého čumění se plácne do čela. "No jasně, to krycí jméno!"
"No jasně!" napodobuje Chad znechuceně Zásahův tón. "Nechceš ho ještě říct nahlas?!"
Zásah si odkašle a znovu zavládne ticho.
"Fajn, na tohle nemáme moc času, takže jestli z ní něco chceš dostat, asi bys měl začít, protože století na to taky nemáme," ozve se znovu Chad.
"Jasně," přisadí si Zásah. "To bude hračka."
To si jenom myslíš, řeknu si pro sebe.
"Tak poslouchej, agentko," obrátí se na mě Zásah. "Důvod, proč nevyzpovídáme Chada, je, protože tohle víš jenom ty. A Alex Prävtiss." A do háje. Proč mě to nenapadlo. Ten projekt. "Ano!" vykřikne vítězoslavně Zásah. "Víš, o co jde! Tak to považuju za první krok k úspěchu." Prozradila jsem se přímo bravurně! Jasně, jak dlouho budu ještě smět nosit titul agentky? Mám chuť si povzdechnout, ale to bych to ještě zhoršila.
"Co chcete vědět?" ptám se nezaujatě. Vyvlíknout se nebude snadné, ale nikoli nemožné. V hlavě se mi konečně tvoří prostor pro nějaký záchranný plán.
"Hesla, kódy k projektu Kolem světa," poví stručně. "A věř, že si to ověříme."
"A že tady se skvěle chytá signál!" neodpustím si.
Pomocník Zásahu beze slova vezme jeden z batohů na zemi a vytáhne notebook se značkou pro Apple výrobky. Otevře menší kapsu batohu a vezme bílé O2 USB. No jistě. K Mobilnímu internetu nepotřebují žádný signál. Zase jsem se předvedla svou vysokou inteligencí. Pomocník postaví notebook na stůl, otevře jej, připojí se k internetu a najde si tajné, zaveslované stránky Delty 10. Prvních pár vstupních hesel zadá Chad a pak jej postaví přede mě. Přede mnou bije do očí tabulka s uživatelským jménem a heslem. Pouze dva lidé se sem mohou přihlásit. Já musím spoléhat na to, že Alex je připojený 24 hodin denně, jak mi vždy klade na srdce; pokud takováhle situace nastane, druhý by měl být online, aby ihned překopíroval tajné složky na bezpečné místo a vyměnil je za falešné.
"Co když se nepřihlásím?" zkusím metodu rezistence.
"Vážně to zkoušíš?" kroutí hlavou Zásah. "Pamatuješ si ještě na toho mrňavého kluka, nyní zřejmě zmateně pobíhajícího po lese?"
Wesley. No jistě. Nejsou tu jen oni. I kdybych se rozhodla dát jeho život v sázku, ohrozila bych své postavení v Deltě 10. Za jakýchkoli podmínek nesmíme riskovat život nezasvěcených, které máme na starosti, tzn. nováčky, učedníky a podobně. Porušení si žádá největší trest - vyhoštění z Delty 10.
Tentokrát povzdych nepotlačím. Nechám si rozvázat ruce a položím prsty na klávesnici. Zadám uživatelské jméno - AxisswayAvery2008 - a přesunu se k heslu. Dokázala bych ho vyťukat i zpaměti. Projekt Kolem světa byl svěřen právě mně a nikomu jinému, samozřejmě pod dohledem Prävtisse. Jde o sjezd zasvěcených agentů z celého světa do jedné ze základen Delty 10, kde pod velením Alexe proběhne soutěž o nejlepšího dosavadního agenta ve věku 15 - 21 let. Na této dobře zakódované stránce jsou informace plus zdatnosti všech přihlášených. Pokud stránku otevřu a Alex nepojme podezření, vydám všechny agenty na milost a nemilost odhalení lidí. Něco takového nemohu. Kdyby šlo o mě samotnou, mučení, vyhrožování a smrt mám v popisu práce podstoupit, ale jelikož je zapletený i Wesley, nemám na vybranou. Navíc když jde o šéfova syna, nemohu o tom ani přemýšlet.
"Zadrž!" zastaví mě Zásah. Fakt zasáhl v pravý čas, pomyslím si sarkasticky.
"Co?" zeptám se s dávkou popuzenosti.
"Rád bych, abys ke každému kódu vysvětlila, proč jsi jej zvolila. Jsem si jistý, že ti to nebude dělat problém, když jsi tuto stránku sama projektovala."
Potlačím povzdych. Zadám první - D10 a to si sami odvodí. Poté datum 1987 - datum vzniku. AP - Alex Prävtiss, AA - Avery Axisswayová, 1962 - datum narození Alexe a následně to, kdy jsem byla přijata - 2008. Dále zadávám zkratky mých nejpoužívanějších zbraní, přičemž střídám malá a velká písmena. A nakonec ještě rok 2001, kdy vznikla další Delta 10 ve Francii. Opravdu dobrý hacker by na kód přišel, jelikož není zas tak složitý, ale nějaký čas by to trvalo. Co Zásahu neprozradím, že každý týden heslo ke stránce Kolem světa měníme. A také to, že jakmile se k ní někdo přihlásí, automaticky se spustí kamera. Tady v horách s pomalým Mobilním internetem by nemusela fungovat tak rychle, ale pořád lepší než nic.
Zmáčknu Enter, čímž se stránka začne načítat a jen čekáme, až naběhne.
Zásah a ostatní vypadají docela překvapeně, když zjistí, že jsem jim naťukala správné heslo hned napoprvé, takže v tom údivu a současného vzrušení si nevšimnou malinkého, v rohu blikajícího, červeného světýlka. V záběru jsem já a Zásah. Rychle očima pátrám po štítku AP. Ukazuje, že Alex Prävtiss je offline. Což je dobré znamení, protože když se mi ukáže toto, znamením je, že naopak je přítomen. Zásah si štítku všimne a sarkasticky utrousí.
"Nemyslím si, že by tě tenhle chlápek měl v úmyslu zachránit." Mám chuť se zasmát s ním, protože jen já vím, jaká je pravda. Podívám se na něj s naprosto neutrálním výrazem a mám chuť na něj vztyčit prostředník.
"Tak, už tě nepotřebujeme," ozve se za mnou hlas pomocníka Zásaha a než se má hlava dotkne země, uslyším ještě: "Vystoupej až do nebes, agentko."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaká je vaše nejoblíbenější zbraň ?

Meč 3.7% (1)
Dýka 7.4% (2)
Luk a šípy 40.7% (11)
Kopí 3.7% (1)
Tyč 11.1% (3)
Pistole 14.8% (4)
Nůž 7.4% (2)
Kosa 3.7% (1)
Sekáč na maso 7.4% (2)

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 21. března 2013 v 15:38 | Reagovat

Super kapitolka, moc se ti povedla, musela jsem napjatě číst od začátku až dokonce! :D Těším se na pokračování :D

2 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 21. března 2013 v 17:37 | Reagovat

Úžasnej konec! Ten se mi moc líbí tak závratně dobře ukončeno, že chci další kapitolu! :D

3 Vicky Vicky | Web | 21. března 2013 v 17:44 | Reagovat

[1]: děkuju děkuju děkuju :-D

[2]: To mám radost, že se ti to líbí. :-) Děkuju mnohokrát :-D Neboj, snad bude :D

4 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 21. března 2013 v 19:51 | Reagovat

Dobrý. Dočtu 4. kapitolu a chvíli poté se objeví pátá! :-D Krása.
Neodpustím si zkomentovat, že takhle dokonale jako ty by to asi nikdo nevymyslel a že sis u mě vybudovala silnej respekt, což moc lidí nedokáže (a že se jich o to snažilo dost!), ale i nejlepší lidi mívají špatné nápady... Jako například to, že jediné kámoše hlavních hrdinek přesunou na tu zlou stranu! Jasně, záporáci jsou nej, ale ti, co se z tý špatný strany daj zase na tu dobrou a ne naopak! Tohle se mi líbí a zároveň i nelíbí! Ach jo. To je docela divný a myslím, že je to poprvý, co přiznávám, že jsem divná.
To heslo je super a já se chci taky podílet na nějakým takovým projektu! Jak to, že ty nejúžasnější mise dostávaj jen ti nejlepší lidi (blbá otázka - teď mi to došlo -.-")?
A ti chlapi.. Dokážu si je úplně živě představit. Prostě taková typická banda grázlů, která si chce zlepšit svý zlodušácký konto. Je to strašně dobrý nápad, který se mi strašně líbí a nemůžu se dočkat až ho rozvineš...
Avery Axisswayová... Už jenom to jméno zní suprově a stoprocentně tajnůstkářsky.
Můžu jen doufat, že se co nevidět vydáme z ledovýho světado faktický akce do světa, kde se všechni ještě víc zamotá a ty nám budeš dál házet klacky (a úžasné příběhy :-D) dál pod nohy.
Takže koukej ať tu je co nejdřív další kapitola, jinak to pro nás obě blbě dopadne (tohle není vyhrožování, pouze varování) apřeju hodně štěstí :-D
A jak jsi na tom s JS3? A jak pokračuje psaní celkově? :-D

5 Vicky Vicky | Web | 21. března 2013 v 22:30 | Reagovat

[4]: Wow. Já zírám. :-D Ty by sis měla založit vlastní projekt lidí, jejichž povzbuzování člověka srazí na kolena a naprosto mu vyrazí dech. :'DDD Vůbec, ale absolutně vůbec nevím, jak ti dál děkovat, protože se musím opakovat; děkuju děkuju děkuju děkuju... (atd.) :-D :-D Hej, záporáci musí být skutečnými záporáci. :-P Nejlepší? :-D No, nebudu ti to vymlouvat a i když tvůj názor asi nesdílím, budu ještě nějakou dobu šňupat to nádherný ego, co jsi mi právě postavila pod nos. :D
Jo, prozradit ti můžu, že ledového světa mám sama plné zuby a už ho tam moc nebude. ;)
A jak to vypadá s psaním? Fakt netuším, tento víkend z 80% nebudu doma a zbylých 20% se budu snažit vypadat chytře tím, že budu sedět u stolu a šprtat se. :-! A ten týden budou nějaké testy... nic, co by se nedalo přežít, sluchátka a taháky to jistí. [:tired:] :-P Takže snad příští víkend (nejpozději), jinak snad dřív...:)
A ještě jednou mnohokrát moc děkuju!!! :-) *jak je hrdá, že má mezi čtenáři zrovna Alexis Dark* :-D

6 Alice Shinshekli Alice Shinshekli | E-mail | Web | 22. března 2013 v 15:40 | Reagovat

Ty jo. Ta poslední věta mi vyrazila dech. Znělo to jako by jí chtěli zabít. Což mě nepřekvapuje. Na jejich místě bych udělala to samé. Možná. Zajímalo by mě, jak se zachrání. Protože si nemyslím, že bys v páté kapitole zabila hlavní hrdinku.
Ale tahle povídka se mi hrozně líbí

7 Angela Angela | E-mail | Web | 22. března 2013 v 18:44 | Reagovat

Super kapitola! :) Opravdu jsem se po přečtění poslední věty lekla, že ji chtějí zabít... Těším se na další. :D

8 Lexi Lexi | E-mail | 22. března 2013 v 20:10 | Reagovat

Tá posledná veta O_O Bože! Aby bola ďalšia!

9 Pepé Pepé | E-mail | Web | 22. března 2013 v 23:21 | Reagovat

Teda, honem honem .. a to se mi Chad tak líbil ze začátku .. :)

10 Erin Erin | Web | 23. března 2013 v 12:56 | Reagovat

Omlouvám se za super zpoždění, ale... nic raději. Akorát bych si zkazila ten krásný požitek z téhle kapitoly.
Jedním slovem, perfektní, famózní, pompézní. Strašně moc se mi kapitola líbila, výdrž a odhodlání Avery je neocenitelné a tak nějak... uvěřitelné. Sice asi jako ostatní moc nechápu tvůj záměr z Chada a já pořád věřím ve veliký omyl. :-D Protože... no ták, byl to jedinej sexy chlap v okolí. To s tím koncem. No, asi ji nezabiješ. Podle mě. Ale nedivila bych se, kdybys to udělala -__- Jsi totiž všehoschopná a pro překvapení čtenáře nejdeš daleko. Jenom bys u toho měla myslet na zdravotní stav svých čtenářů!! :-D
Ale to všechno k tomu patří, bezchybná kapitola. skvělá práce! :) Jsem moc ráda, že ses k Tichu v srdci vrátila! =)

11 Vicky Vicky | Web | 23. března 2013 v 19:44 | Reagovat

[6]: Děkuju :)) Hej, nezabiju jí, aspoň ne teď, to můžu prozradit ;)

[7]: Díky ;)) Snad bude brzo.

[8]: O_O
:'DDD Nelekej se, o nic nejde :-D

[9]: To aby si napravil reputaci a zalíbil se ti :D

[10]: Hej, neomlouvej se, vždyť u mě je to stejný. ;) Děkuju, mám velkou radost, že se ti to tak líbí...:)) No, snahu nechat Chada na neznámé plošině teď nebudu ničit prozrazením, ještě nějakou dobu si to nechám pro sebe. :-D A ne, Avery neumře. ;)
To já jsem taky ráda, že jsem se k TVS vrátila. :-D Teď to nemyslím nijak egoisticky, ale připadám si...no, plnější, jinak to říct nedokážu XD
Ještě jednou všem mockrát děkuju!!! :-)

12 Jane Jane | Web | 23. března 2013 v 20:49 | Reagovat

[3]: nemáš zač, nemáš zač, nemáš zač :D

13 Domča Domča | Web | 24. března 2013 v 8:42 | Reagovat

Páni! toto je proste paráda :D :D zaujímalo by ma, kde na tie nápady chodíš :D

14 Vicky Vicky | Web | 24. března 2013 v 18:17 | Reagovat

[13]: Sama nevím =D Ale děkuju! :)

15 Pauline* Pauline* | Web | 24. března 2013 v 20:12 | Reagovat

jéé moc ti děkuju. Jsem dneska nějaká pomalá. Čekalo mi 5 vteřin, než jsem pochopila první větu v tvém komentáři :-D :-D :-D ale i tak děkuju ;)

16 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 26. března 2013 v 20:46 | Reagovat

Tak to byla dost dobrá kapitola... Už ten začátek... :-)Už se těším na další kapitolu..
A ještě se mi líbí ta rychlost... :-)

17 Lily "Aravis" Starfall Lily "Aravis" Starfall | Web | 29. března 2013 v 20:15 | Reagovat

PANEBOŽE.
Pátá kapitola a já si toho málem nevšimla.
Vicky, myslím, že tě zbožňuju. Postavím ti svatyni. Tohle je naprosto geniální, píšeš to suprově :)
Samozřejmě se mi moc nelíbí co jsi provedla Avery, ale on se z toho nějak dostane. ŽE?! Už jen kvůli anotaci musí...
S povídkou o agentech s i mi vážně padla do noty, takovéhle věci mám nejradši. A ještě když je konečně hlavní hrdinka holka a ne kluk jako třeba v CHERUBU (i když tam byla Kerry a Laura...) nebo v Stromebreakeru.
To už jsem ti ale všechno určitě řekla, že? :) No nic.
Další kapitolu, prosím.
Rychle.
Brzo budu jako feťák, jen nevím, jak se s z téhle závislosti léčit :D

18 Lily "Aravis" Starfall Lily "Aravis" Starfall | Web | 29. března 2013 v 20:15 | Reagovat

[17]: Eh, má tam být stormbreakeru :) (myslím :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama