Kapitola 6. 2/2

9. března 2013 v 22:19 | Vicky |  Jiný Svět: Nenáviděná
RIA

"Cože?" vyprsknu. Jsem v takovém šoku, že nedokážu nic jiného, než jen tupě čumět spolu s Rinou na Paní Baculku. Má sestra vypadá jako politá vařící a následně ledovou vodou a vychovatelka jí pohled oplácí - ovšem asi tak ve stokrát pohrdavější verzi. Jasně; ať už se stalo cokoli, chce to hodit na nás.
"Co se stalo?!" vypadne z Riny.


"Spolehněte se, že na to přijdu," zchladí ji Baculka. Mluví, jako by šlo o nějakou krádež, ne o vraždu!
"Vy - vy si myslíte, že s tím máme něco společnýho?! Víte, co jste?!" Začnu doutnat a mám chuť Baculce skočit po krku. Rina mě popadne za zápěstí a drží mě zpátky. Dobře dělá, protože ani já sama nevím, jak dlouho se na ni ještě dokážu dívat, zatímco ona stále chodí po dvou nohách. Nechci nechat vztek, aby mě ovládl, ale skutečně k tomu nemám daleko.
"Jelikož váš pokoj je něco jako místo činu, všichni budou svoláni do haly. Vy dvě tam jděte hned."
"Neříkala jste před pokojem?! Dělá to z nás vražedkyně? Nemáte nárok nás z čehokoli obviňovat! Já chci hned zavolat svýmu právníkovi…!!!" Rina mě mermomocí táhne do školy, ale já se vztekám dál. "Co si to dovoluje?! Nic jsme neudělaly! Já -" Dojdou mi slova, ale už se nadechuju pro další.
"Rio," zarazí mě Rina rychle. "Uklidni se! Je samozřejmé, že nás neobviňuje! Nemůže! Ale nemá nás ráda a mrtvola se objevila před naším pokojem. Ale koho bys podezírala jako prvního být jí?"
"To nevím!" rozhodím rukama. "Někoho, kdo by… někoho…" Jasně. Toho, komu ten pokoj patří. Nejsem blbá, aby mi to nedošlo. Jenom si to nechci připustit. "Někdo to na nás chce hodit, jasný?"
"Jak už řekla, zjistí se to," přesvědčuje mě.
"Ona, jo? Ještě mohla dodat, že na vlastní pěst!" odfrknu a schopnosti Baculky mi přijdou na vyřešení vraždy naprosto podprůměrné - nic ve zlém, dodám si sarkasticky pro sebe.
"No samozřejmě do toho zatáhne policii," dodá, jako by to nebylo jasné. "Nechápu, co naznačuješ!"
"Fajn, vyklopím to hned," ujistím ji. "Ale potřebuju s tím helfnout."
"Rio," povzdychne si. "S tímhle nemáme NIC společného! Proč nás do toho chceš zatahovat? Proč to musíme být my? A co z toho budeme mít?"
"Protože to, co mě napadá, je stokrát rychlejší způsob než to nechat na chlapících v čapkách s píšťalkami!" oznámím jí a jsem na svůj vlastní nápad velmi hrdá. "Nemá mnoho procent na úspěch, ale je to teorie, co není k zahození."
"Tak už mi konečně řekni, o co jde," vyzve mě s povzdechem.
A tak to udělám.

"Stačí jen, abych se k ní dostala," připomínám jí, když jdeme na akci.
"Jen? Říkáš, jako by šlo o maličkost!" sjíždí mě nevěřícným pohledem sestra.
"Protože jde! Potřebuju jen chviličku - dvě minuty, víc ne," přesvědčuju jí a doufám, že se na mě nevybodne. Vím, že to by neudělala. Je si vědoma, že můj nápad není úplně na odpis a pokud vše proběhne tak, jak se odehrává v mé hlavě, získáme výhodu a mnohem snadněji vypátráme vraha. Nečeká nás nic jednoduchého a popravdě, tohle je jedna z nejtěžších částí.
"Víš, že nemůžeš říct nic, co by si pak mohli ověřit u Bocherbuckerové; například to, že jsi byla kamarádka oběti," upozorňuje mě.
"Řekni mi něco, co nevím," odpálkuju jí.
"Nedělej si z toho srandu. Můžou nás vyrazit a to ještě ani nezačal školní rok!"
"A kdo nás za to potrestá?"
Už neodpoví.
Jdeme podél stěny ubytovny a hledáme okno našeho pokoje. Poznáme ho podle toho, že z něj visí má květovaná letní blůza. Se svými slunečními brýlemi mám oproti Rině výhodu, takže naše okno najdu mnohem rychleji než ona. Naštěstí kolem zrovna nikdo není, takže napneme svaly, vrhneme se vzhůru a jedním skokem jsme u nás v pokoji. Napadlo mě, jestli ho třeba nebudou prohledávat, ale všechno vypadá stejně, jako když jsme odcházely. Zatím tu nebyli; necítím žádný cizí pach.
"Nebyli tu," řekne Rina nahlas mé myšlenky.
"Dobře pro nás," poznamenám. Zhluboka se nadechnu a dodávám si odvahy. To, že se mé IQ velikostí přibližuje tomu Alberta Einsteina a geniální idea mi přišla na mysl, ještě neznamená, že se do toho s chutí vrhám. Co na tom, že jsem upírka. Strach a obavy mám vždycky.
"No tak, o nic těžkého nejde," říkám si.
"Opakuj to a možná tomu uvěříš," pokrčí rameny Rina.
"Nemáme moc času," podotknu. "Možná se už chystají ji odnést…"
"Jo, já vím," odpoví a vyjdeme společně ke dveřím. Obě víme, že nemůžeme odpovídat na jejich otázky typu Co tu děláte?, protože Baculka nás viděla venku, takže teoreticky vzato nemůžeme být tady nahoře, ale stojí to za ten risk.
Rina jde přede mnou a vezme za kliku. S nervozitou na tváři otevře a dostanou se nám zmatené pohledy policistů. Oči mi okamžitě sklouznou na zem, kde na nosítkách leží bílou plachtou přikrytá oběť. To, že ji nemohu vidět, mi trošku maří plán, ale snad postačí ten zbytek.
"Kde se tu berete?" jeden policista jde k nám a pravděpodobně se nás hned chystá vyvést.
"Chystáme se na shromáždění, co svolává paní vychovatelka," odpovídá Rina s hlasem poslušné školačky, naprosto nevinným. "O můj Bože!" vyjekne, když si "všimne" oběti. Spráskne ruce, ale to už ji drží policista.
"Tady byste vůbec neměly být, děvčata," otočí se ke mně. Já stojím ztuhle na místě, předstírajíc naprostý šok - i když moc toho předstírat nemusím. Pach mrtvoly se ke mně line a mně je na zvracení z toho, že bych se k němu měla přiblížit, ale teď to nemůžu vzdát. "Pokračujte na shromáždění," vyzve nás polda. Rina horlivě přikyvuje, ale mně najednou sklouzne náramek z ruky směrem k mrtvole pod pláštěm.
"Sakra!" zakleju. Rina s poldou se ke mně otočí a já nasadím omluvný výraz. "Omlouvám se. Budu hned za vámi. Jenom mi spadl náramek." Skrčím se k zemi dřív, než je u mě jiný policista a stačí mi zabránit v tom, co se chystám udělat. Zadržím dech a po kolenou se doplazím k nosítkům. Rychle, rychle, rychle! Chci se natáhnout po náramku, ale naneštěstí ho posunu až pod plachtu, jíž je mrtvola přikrytá. Chmátnu po něm znovu a nepozorovaně sáhnu pod plachtu. Nahmatám ledovou ruku, uvnitř mě se mísí odpor a strach z bůhvíčeho, ale neucuknu. Asi dvě vteřiny držím prst na místě, kde dříve pulzovala krev, to už jsou u mě policisté a zvedají mě na nohy.
"To by stačilo," oboří se na mě přísným pohledem.
"Jenom jsem chtěla svůj náramek…" začnu na ně s neprovinilým výrazem. "Zvednete mi ho?"
Policista mi ho beze slova sebere a pak nás obě s přísným pohledem pošle pryč. S předstíranou pokorou jdeme rychlým krokem z místa činu a já, ačkoli se sama sobě hnusím, jsem na svou práci pyšná. Můj nápad nepřišel nazmar a vyplatilo se riskovat.
Když jsme z doslechu policistů, Rina mě popadne za paži a zeptá se, jak to šlo.
"Máme to, co jsme potřebovaly," rozzářím se. "Ta holka v sobě neměla ani kapku krve!" Snažím se mluvit tiše, ale hlas mi přeskakuje vzrušením.
"Takže to byl upír?" Rině se rozšíří zorničky.
"Nebyla bych si tak jistá," pokračuju. "Stačila mi chvilička, abych poznala, že ani před smrtí jejími žilami krev neproudila. Ona sama byla upírka!"
"Vyšlo to!" Rina, navzdory situaci, se raduje.
"Čekala's něco jinýho?" mrknu na ni s hranou povýšeností.
Rina stiskne rty. "Takže…"
"…Takže zemřela jako nadpřirozená bytost a buďto se stala Hearfem nebo duchem. A pokud ji jako duši něco drží zde na Zemi, můžeme ji přivolat!" dokončuju za ní.
"Kolikaprocentní šanci máme?" optá se Rina s plamínky v očích.
"Asi tak pětadvaceti," šibalsky na ni mrknu a pak si bezzvučně plácneme dlaněmi o sebe.
"A kolikaprocentní šanci máme, že vypátráme vraha?" pokračuje v dotazníku.
"Ptá se génius génia?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 10. března 2013 v 14:55 | Reagovat

Hezké :-)

2 Lexi Lexi | 10. března 2013 v 18:01 | Reagovat

Wow, dobré :D Som zvedavá, či sa tam ešte objvaí ako duch :D

3 Vicky Vicky | Web | 10. března 2013 v 18:35 | Reagovat

[1]:

[2]: děkuju ;-)

4 Lily "Aravis" Starfall Lily "Aravis" Starfall | Web | 10. března 2013 v 20:33 | Reagovat

Připadám si trochu blbě, že jdu takhle škemrat ale....
Prosím, prosím, prosím! Napiš aspoň jednu kapitolu Ticha v srdci! Jen jednu! (Nebo dvě...) Prosííííííím :-(
Strašně se mi po Avery stýská... :-x

5 Vicky Vicky | 10. března 2013 v 21:56 | Reagovat

[4]: hej, blbě si připadám JÁ! 8-O Ani nevíš, jak dlouho si to už slibuji... :-( Fakt se budu snažit, slibuji... :-( Promiň

6 Lexi Lexi | E-mail | 12. března 2013 v 19:40 | Reagovat

Ahoj :-) počúvaj, na mojom blogu je kontrola AFFS, aj nová časť Ľúb ma nenávisťou, tak choď potom mrknúť ;-) :-)

7 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 12. března 2013 v 20:22 | Reagovat

Pěkná kapitolka, povedla se ti :D Hm, na blog si mi psala, že se chceš stát aff tak ti píšu že tě beru! :D P.S. promiň, že až tak pozdě :-)

8 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 18. března 2013 v 19:55 | Reagovat

Já už fakt nevím, co ti mám psát. :-x Zbavilas mě slov, tak doufám, že jsi na sebe pyšná, protože to moc lidí nedokáže. Jako jasně mohla bych ti psát zamilovaný slohovky, protože já se do tvýho psaní asi fakt zabouchla, ale promiň nejsem romantička, takže smůla. A říkat ti, jak je to dokonalý už nemá cenu, protože ty to prostě musíš vědět! Jak by řekla jedna moje kámoška: "To je už úplně trapný, jak furt dokonale píšeš!!!" :-D Takže koukej pokračovat! :-D

9 Vicky Vicky | Web | 19. března 2013 v 16:12 | Reagovat

[7]: děkuji :)

[8]: :-D Já zírám, že ses prokousala až sem :D A taky to, že vždycky dokážeš svými komentáři povzbudit, že má člověk hned se pustit do psaní. :D Mockrát děkuji za všechna hluboko-nakopávající slova a komentáře...:-) Jsem mám radost, že čteš, co na tom, kdy a s jakým zpožděním, protože na tomhle mi nezáleží ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama