6. kapitola

23. dubna 2013 v 22:43 | Vicky |  Ticho v srdci

Moc, moc, moc se všem, kteří čekali, omlouvám!
Nevím, jak se dál ospravedlňovat, docházejí mi nápady. XD Tentokrát to svedu na nervozitu z nepřijetí na střední a taky na program GIMP, díky němuž jsem udělala další layout, který zde zřejmě zas nějakou dobu pobude. Stylem se mi líbí mnohem víc než ten předchozí. A tudíž mě to zdrželo. A já ne a ne se od toho odtrhnout. -_-" Když člověk konečně přijde na to, jak s tím zacházet, už ho to nepustí. :D Já si s designy chci dát na chvíli pauzu a zase se věnovat psaní, takže doufám, že už nebudu jak ten spící slimejš a hejbnu zadkem a zas něco napíšu.
Užijte si kapitolu, je trošku delší než ta předchozí, tak přeji příjemné čtení! :)


Bolí mě hlava. Cítím, jak uvnitř tepe bolest, ale naproti tomu je položená na něčem měkkém. Pokusím se otevřít oči a když po několika pokusech mrkání uspěju, šokovaně se rozhlížím po svém pokoji na základně v Deltě 10. Cože? mám chuť vyhrknout, ale když ze sebe pokusím vydat hlásku, ozve se jen skřípot a následně si všimnu nepříjemného škrábání v krku. Jak jsem se sem dostala? Byly informace z Kolem světa zachráněny? Kolik si Zásah, jeho pomocník a zrádce Chad přečetli předtím, než Alex zasáhl? Jak to, že nejsem mrtvá?
Ach… příliš otázek plus žádný zdroj odpovědí se rovná silnější migréně.
Podívám se na noční stolek a spatřím sklenice vody a pár prášků. Všechny ihned poznám. Jeden je proti bolesti hlavy, další proti horečce, mentolový bonbón na škrábání v krku a ještě poslední na spaní. Všechny až na jeden spolykám a vycucám. Nechci spát. Chci vysvětlení.
Pokusím se o vstání z postele, ale pak si všimnu obvazu kolem nohy a ta se následně okázale ozve. Potlačím zasyknutí a vrátím se do sedu. Hledím na protější bílou stěnu a přemýšlím, kdy se asi někdo ukáže, aby mě zkontroloval. A konečně se stane to, po čem má zvědavost tak naléhavě dychtí.
Je to Alex Prävtiss. Nakoukne do pokoje a když zjistí, že nespím, kývne mi na pozdrav a vejde dovnitř.
"Jak se cítíš?" ptá se.
"Až na nohu zafixovanou tímhle betonem a milion otázek jsem v pohodě," odpovím a všimnu si, jak skřehotavě zním. Už dokážu mluvit, ale žádná sláva. Znovu se natáhnu pro vodu a po jejím zhltnutí je to o něco málo lepší. Aspoň už svůj hlas poznávám. Neústupný a rázný.
Prohrábnu si rukou vlasy. Uch, nutně potřebuji koupel.
Alex si mých gest a úšklebku na rtech všimne. "Co kdyby ses šla vykoupat a tohle bychom probrali později?"
"Vydržela jsem smrdět několik dní, takže myslím, že pár minut to mé tělo ještě přetrpí," prohlásím tvrdošíjně. Alex si poraženecky povzdychne a spustí:
"Přestože na horách byl špatný signál a kamera zachycovala pouze rozmazané šmouhy a hlasy mužů netvořila věty, ihned jsem dal dohromady záchrannou četu, která se na místo během několika minut pomocí helikoptéry dostala, přičemž objevila Wesleyho Prävtisse několik kilometrů od chaty. S těmi dvěma si poradili." Stručné, jasné a přesto pro mě nepochopitelné. Poté, co mě udeřili do hlavy, se do chaty vřítili agenti z Delty 10 a zachránili mě. Spoje naší organizace jsou rychlé, ale nemyslela jsem si, že až tak.
"Počkat, s dvěma?" podivím se.
"Nedělej si starosti," uklidňuje mě Alex. "Několik agentů tam zůstalo a okolí v rozmezí deseti kilometrů důkladně pročesali. A ti dva zmetkové sedí hezky v chládku pod základnou." Slovo zmetkové přímo vyplivne, ale mně to stále nedává smysl.
"A co Chad?" vyhrknu. "Toho necháš pobíhat po svobodě, jako kdyby se té zrady vůbec neúčastnil?!"
Alex vypadá zaraženě.
"O čem to tu mluvíš?"
"O čem JÁ mluvím?" papouškuju po něm. "Ptám se, co bude sakra s Chadem!"
"Měl pár povrchových zranění, ale do pár dní bude v pořádku," konstatuje.
"Jasně, pár škrábanců, když se prodíral roštím, aby utekl, co?" vypálím.
"Ale proč by Chad utíkal?" diví se dál můj boss. "On sám agenty k těm kriminálníkům přivedl a tebe donesl až do helikoptéry, aby tě okamžitě mohli dopravit do Delty 10. Měl velikou starost, ale povím mu, že tě může navštívit." Spiklenecky na mě mrkne. "Ovšem až po důkladné sprše, že mám pravdu?" Roztáhne rty do širokého úsměvu, avšak já stále nejsem s to se nadechnout.
"Vy… vy jste ho… Co…" koktám.
"Ale co je docela zásadní, Avery," zvážní opět Alex a já si pomyslím, že už snad konečně začne hovořit o té Chadově zradě. Nic takového. "Tento úkol jsi nezvládla. Ukázaly se komplikace, s nimiž jsme nepočítali, ale přesto ses zachovala ukvapeně a zcela neprofesionálně. A teď si představ, že bychom s tebou na tuto misi neposlali Chada." To si umím představit docela dobře - žádné komplikace by nenastaly! "Nic ti samozřejmě nevyčítáme, protože ještě nejsi plnohodnotná agentka a mnoho úspěšných misí máš za sebou. Prozatím však budeš dál učena, dokud nesložíš závěrečnou zkoušku, jíž prokážeš, že opravdu připravená jsi. Částečně tedy byla naše vina, že jsi neuspěla. Počítej tedy s několika měsíci strávenými pouze zde na základně výcvikem, vzděláváním a také odpočinkem."
"Odpočinkem?" vyjeknu a můj hlas znovu selže. "Co to má znamenat?!"
"Odpočinkem od misí a úkolů od Delty 10," vysvětluje Alex s naprostým klidem, jakoby právě nepropustil jednu z nejlepších agentů. "Za nějaký měsíc dva, až budeš fyzicky i psychicky v pořádku, se k práci vrátíš."
"Psychicky? Děláte si ze mne legraci?" rozhodím rukama.
"Poslyš, Avery," povzdychne si Alex. "Jde o tvé dobro. Chad říkal, že jsi byla docela ve stresu těch pár dní v přítomnosti Wesleyho. Bylo toho na tebe hodně."
No dobře, pár týdnů bez honěním se za zločinci přežiji, ale hlavou mi vrtá Chad. Je možné, že by to na mě a současně i na ty dva hrál? Je možné, že celou dobu byl na mé straně? Vrtím hlavou. Není. Podvedl mě i celou Deltu 10. To je neomluvitelné a neodpustitelné. Nepatří mezi nás a já stále nemohu pochopit, co se mi tu můj šéf snaží namluvit. Že Chad z toho vyvázl? Že ho neshledali vinným? Máme na základně zrádce a on mi tu bude vykládat a mém dvouměsíčním odpočinku?!
"Musím s tebou mluvit o Chadovi," pokouším se zachovat klid a zároveň Chada usvědčit to nejpřesvědčivěji.
"Samozřejmě," odpoví Alex.
"On není ten, za koho se vydává," vyhrknu. "Tam v horách jsem si myslela, že je se mnou, ale není. Už nějakou dobu zřejmě není. Patří k těm dvěma kriminálníkům, co po mně chtěli heslo ke stránce Kolem světa. Neudělal nic, aby zabránil tomu, aby mi ublížili."
"Já vím, o čem pochybuješ, Avery," chlácholí mě Alex, až mám pocit, že mě samým klidem začne drbat za ušima. "Chad mi vše velmi detailně vylíčil. Ovšem vyslechnu celý případ i od tebe, ale doplníš jen maličkosti z tvého pohledu. Chad uslyšel dva kriminálníky z tajné služby na odhalení Delty 10 a hrál jejich spojence, jinak by nezjistil důvěrné informace. Svěřil se mi, že je mu moc líto, že to muselo vypadat, že tě zradil, ale věřím, že mu dokážeš odpustit, přinejmenším, když jsme zjistili, co jsme potřebovali."
"Aha," pokývnu vědoucně. "Takže on vám ty informace předal."
"No jistě," odpověděl. "Už jsem poslal jednotku, aby místo základny prozkoumala a nejpozději dnes večer by se měli všichni vrátit."
"Ty informace jsou určitě falešné!" prohlásím. "Vsadím se, že na tom místě nic nenajdou a teprve potom mi snad konečně uvěříte!" Odhrnu deku a se zaťatými zuby spustím nohy na zem. "A teď mě omluvte, jdu si dát sprchu."
Trmácení se až do koupelny není snadné, ale vztek a pýcha mě pohánějí. Nenávidím Chada, nenávidím! Jak může takhle sprostě lhát a klamat Deltu 10? Místo, jenž mu otevřelo náruč a naučilo tolik věcí! Jak může zahodit tolik věcí? Nemohu stále věci přijít na kloub a sama pořádně nevím, čemu věřím, avšak na Chada už se ani nepodívám. Na velezrádce…
Po dlouhé koupeli opět končím v posteli a dopřávám si dlouhý spánek. Když se uprostřed noci vzbudím, u postele stojí postava muže. Leknutím nestačím zachovat klid a vykřiknu. Muž se ke mně nakloní a ústa mi zacpe velikou dlaní. Házím sebou jako šílená a v hlavě si přehrávám celý život.
"Pšššt!" umlčuje mě. "Všechny vzbudíš!"
"To bys nechtěl, co?!" Vymaním se z jeho sevření a popadnu první věc, která mi přijde pod ruku - sklenička z nočního stolku. Mrštím jí po muži, ale roztřískne se o dveře a já jsem bezbranná. Muž rychle zvedá ruce nad hlavu a náhle propuká v zadržovaný smích.
"Vyděsil jsem tě, co?" chechtá se Chad.
"Nejsi ani trochu vtipný," prohlásím, když si pak uvědomím, s kým vlastně mluvím.
"Hele, ty ses fakt bála?" ptá se mě tiše, nyní se však už nesměje; zní překvapeně. Dobrý herec.
Už s ním nepromluvím.
"Avery?" oslovuje mě, já jsem však zticha.
"Spíš?"
Opět nic. Když nebudu odpovídat, snad odejde. V pokoji je tma, takže doufám, že nerozsvítí a nevšimne si, že nikoli nespím, ale jsem naprosto vzhůru a třesu se, ani nevím, jestli strachy či vzrušením z toho, že hned teď bych ho mohla přinutit říct pravdu - je jedno, jak - a usvědčit se. Bohužel na to nemám jak fyzickou, tak psychickou sílu.
"Dobře. Promluvíme si zítra."
Pevně semknu oči a za chvíli uslyším tiché přibouchnutí dveří.
Náhle si však něco uvědomím.
Můj náramek, se kterým otevírám dveře do pokoje, nemám na ruce. Chápu, že Alex ho nepotřebuje, protože se svým univerzálním náramkem vejde, kamkoli chce, ale Chad ho nemá… Rychle se posadím, rozsvítím a vyhrabu se z postele. Lehnu si pod ní a hledám pod čtvrtou příčkou, jež drží matraci, obvyklé místečko skrýše pro klíč k nočnímu stolku. Po chvilkovém panickém šátrání ho najdu, vylezu zpod postele a dostanu se do šuplíku, kde náramek samozřejmě není. To by mi ho někdo musel sundat s pomocí kódu, který znám pouze já a Alex. Do prčic!
Dnes už nic nevyřeším, ale zítra to Chadovi nandám; tentokrát se bude bát on mě. Bude litovat, že se mnou kdy měl co do činění.

Ráno se proberu z neklidného spánku a všimnu si, že někdo vchází do mého pokoje. Je to Alex a za ním Wesley, který v náruči nese podnos se snídaní. Ani jsem si neuvědomila, jak dlouho už jsem nejedla a mimoděk mi zakručí v žaludku.
"Právě včas, co?" mrkne na mě Wesley a Alex se vypaří. Očividně přišel Wesleymu jen otevřít. Ten položí podnos na noční stolek a já se posadím.
"Tak jsem slyšel, že jsi dostala předčasný důchod," směje se synovec Alexe Prävtisse od ucha k uchu a nalévá mi džus, nejspíš pomerančový. Asi bych se měla smát, ale to je opravdu ta poslední věc, na níž mám náladu. Chci vyskočit z postele, najít Chada, chytit ho pod krkem a vymlátit z něj, kde je můj náramek; a hlavně pravdu.
"Moc legrační, Wesley," ušklíbnu se a natáhnu se pro sklenici, přičemž si všimnu střepů u dveří.
"Co jsi dělala?" vyptává se.
"V noci mě navštívil můj kamarád Chad a já to po něm mrskla," odpovím a slovo kamarád ztučním pořádně hnusným tónem.
"To tě asi musel pořádně vystrašit, co?" hádá.
"Hele, myslím, že nemá cenu ti to říkat, škvrně, protože bys to nepochopil." Povzdychnu si, odložím sklenici a popadnu topinku.
"Vy starší si vždycky myslíte, že my mladší nic nepochopíme!" rozhořčí se Wesley, čímž mě docela zaskočí. Čekala jsem, že ho to ani zajímat nebude. No, tak tu máme zvědavého Wesleyho. "Už toho mám dost!"
Na chvíli se zamyslím nad tím, co mu povím. Jistě už vyslechl nepravdivou historku Chada a když mu povím svou verzi, tu reálnou, on se svěří Alexovi a ten mi akorát vynadá, že pletu jeho synovci hlavu nesmysly a prodlouží mi důchod, což je přesně to, co nepotřebuji. Podezírám Chada, že i toto byl jeho nápad.
"Je to komplikovaný," vymlouvám se a pusu si zacpu pořádným kusem topinky.
"To celá Delta 10, jak jsem tak slyšel," nenechává se odbít.
Ještě chvíli váhám. "Co ti strejda Alex pověděl?"
"Asi ne to, co mi řekneš ty," usoudí. "Když kolem toho děláš takový složitosti. Ale dva chlápci jsou pod zámkem."
"Co tvůj strýc neví, je, že by měli být tři."
"Tři?"
"Správně. Jenomže Chad se z toho vynechal a mě označil jako psychicky oslabenou, tudíž mi boss Prävtiss nevěří."
"Chad? Chad, že by patřil k těm dvěma hromotlukům?"
"Říkej jim třeba bouchači, jestli ti to bude znít drsně," odfrknu a naprosto mě přejde chuť k jídlu.
"Tomu se mi nechce věřit! Proč by to Chad dělal?"
"Jsi stejný, jako tvůj otec!" lomím rukama, divže neporazím tác se snídaní.
"Ne z vlastní vůle," ozve se. "Nejsem ten, kdo mě sem dotáhl."
"No jo, já vím. To nic nemění na tom, že jsi pořád naivní děcko."
"A ty nejseš fér."
"To tady nikdo. Ani tvůj otec."
"Hele, co tě žere?"
"Co mě žere? Právě jsem zjistila, že můj jedinej kamarád je zrádce celý Delty 10! Právě jsem zjistila, že dva měsíce budu zavřená tady a nejspíš počítat ovečky! A když se svěřím tobě, kterýho sotva znám, dostane se mi odpovědi stejný jako od člověka, co mě označil za psychicky neschopnou. Jo, jste stejná krev!"
"Ne, já myslel, co tě žere na mně," opravuje mě. "Jsem mladší a nezkušenější. Co na tom mě dělá horším?" Nenechává mě odpovědět, otáčí se k odchodu, vyhýbá se střepům a vyráží z mého pokoje. Bouchá za sebou dveřmi a já si povzdychávám. Teď už nemám žádného spojence, pokud jsem někdy nějakého měla. A ke všemu mi vychladly tousty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lily "Aravis" Starfall Lily "Aravis" Starfall | Web | 24. dubna 2013 v 15:43 | Reagovat

Ah, ta poslední věta mě oddělala :D Chad je hajzl, to je jasný, ale nahrál to pěkně...Prosím, prosím, tu další kapitolu rychleji, ok? :)

2 Vicky Vicky | Web | 24. dubna 2013 v 19:32 | Reagovat

[1]: Jasně, stůj si za svým názorem, Chad-neChad XD Díky a snad bude, no...:)

3 Erin Erin | Web | 25. dubna 2013 v 17:57 | Reagovat

Vážně? Opravdu?? Juéééééaaaaahhh!! Chad je hodnej... :3 Jo, budu předstírat, jak naivní jsem. Teda, nevím no :-D Jakože docela teď člověk váhá, co je ten sexouš vůbec zač. Prostě je to... divný. Ale kdyby měl být Chad vážně hodnej a jenom to hrál, asi bych se štěstím uchechtala. Nejdřív nám způsobuješ šoky a pak... -_-"
Doufám, že se hluboce stydíš! :-D
Mimochodem, ta poslední věta zabíjí naprosto celou situaci s Averyným svěřencem. Chudák Wesley, chudák Avery, dáváš jim pořádně zabrat.
Mimochodem, děkuju moc za dopis, přišel v pořádku a Way je prostě plyšáček :3 Ten deštník má ale hlavní roli už asi všude, teda, v mojí další kapitole určitě jo! :-D
Skvělá kapitola, jsem ráda, že jsem tu zase Ticho v srdci viděla a jsem zvědavá, jak to je s tím Chadem. Jdu tě vydírat v dopise, abys mi to prozradila :3

4 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | E-mail | 25. dubna 2013 v 19:16 | Reagovat

Joj, aký krásny lay :3 :-) Hlavne po tom, čo som sa stala závislou na Across the universe :D :D

5 Domča Domča | Web | 26. dubna 2013 v 14:14 | Reagovat

Lay je skvelý! :D
parádna kapitola...stále je šanca, že Chad nie je zlý :D teším sa na pokračovanie

6 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 26. dubna 2013 v 15:29 | Reagovat

Ty nervy z nepřijetí chápu, taky je mám. Jinka je to hezká kapitola... :-)

7 Melanie Melanie | Web | 26. dubna 2013 v 17:42 | Reagovat

Hej, taky nemám poslední dobou vůbec nápady na dobrý příběh :-/ Mimochodem, taky jsem přijímačky dělala, na jednu to nevyšlo, tak jdu na druhou :D

8 Jane Jane | Web | 27. dubna 2013 v 8:23 | Reagovat

Chad mě moc (mile) překvapil, opravdu krásná kapitolka, úžasná prostě :)

9 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 27. dubna 2013 v 9:29 | Reagovat

Nádherný layout a nádherná kapitola, jak už tu říkala Aravis ta poslední věta úplně oddělala :D :D

10 Sunny Sunny | Web | 27. dubna 2013 v 12:26 | Reagovat

I když jsem nečetla kapitoly předtím, tahle mě vážně zaujala :)

11 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 27. dubna 2013 v 20:34 | Reagovat

Konečně jsem se dostala ke čtení... Poslední dobou jsem na to neměla moc času (ano, lituju toho), ale to snad brzo napravím :-D
Kapitola je... drsná. Nedivím se, že Chada nenávidí. Taky bych byla docela naštvaná, kdybych něco takovýho zjistila a ten grázl by vyvázl! Ale asi bych nebyla tak klidná a hned, jak bych ho spatřila, tak bych s ním praštila o zem (hahahah - jako bych to zvládla!).
Každopádně Avery závidím její povahu. Takhle úžasná bych taky chtěla bejt! :-D
Bez urážky, ale Wesleyho otec je pořádný dement a překvapuje mě, že jí ze hry vyřadil po svědectví jednoho jedinýho chlápka. Ale fajn, sama vím, že o idiotech se píše nejlíp... :-D
Wesley je fajn, ale chtělo by to, aby byl míň... řekněme otravný? Ale jasně, že puberťáci jsou furt otravní a jeho povaha mi strašně připomíná jednoho kluka od nás ze školy. Je to strašný dement, ale je fajn, takže i to z Wesleyho dělá fajn člověka, kterýho si prostě nejde nezamilovat...
A prosím - řekni mi, že Chad bude opravdu hodně trpět! :-D

P.S. Už se těším na další kapitolu :-D  :-D

12 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 27. dubna 2013 v 20:35 | Reagovat

Jo a taky bych ráda dodala - úžasný lay! :-D Závidím ti tvé počítačové umění! :-D  8-O

13 Vicky Vicky | Web | 27. dubna 2013 v 20:35 | Reagovat

[3]: Nepovím a nepovím, jak to je :-D *jak si užívá moment, kdy čtenářka neví, jak to vlastně je* Sama nechápu, co je na té poslední větě tak vtipného, ale sama vím, jak zlé to je. >.< Deštník forever!! ^.^ To jsem ráda, že dorazil. ;) Moc-moc-moc děkuju!!! :-D

[4]: Děkuji! :) Jo, knížku jsem sice nečetla (celou), ale od obálek jsem se nechala insporovat. :P

[5]: Díky...:D Nech se překvapit. 8)

[6]:

[7]: To jo, byl to děs. Děkuju. :)

[8]: Mile? ;) To musí být rád, že aspoň někoho. :P Díkes! :))

[9]:

[10]: Moc díky, jsem ráda, že se ti líbí! :))

14 Vicky Vicky | Web | 27. dubna 2013 v 20:40 | Reagovat

[11]:

[12]: Heh, člověk odpoví na komentáře a minutu na to se ukáže další. :D No, jestli se ukáže, že má proč trpět, tak bude, a hodně, protože už dlouho jsem se v žádném mučení nerozepsala. :-P :D Každý táta má něco do sebe a žádný není perfektní ;-) Ale tady souhlasím, sama Avery nezávidím. A čekej, že Wesley ještě nějakou dobu otravný bude, jak jsi napsala, o idiotech se píše fakt dobře, na tom se nedá mnoho zkazit. :-D
Díky moc za komentář, pochvalu a hlavně čas, který sis našla k přečtení mojí tvorby. :)) Moc mě tvé hodnocení potěšilo, stejně jako vždycky. ;))

15 Selené Selené | Web | 30. dubna 2013 v 9:10 | Reagovat

wow.. užasné kapitolky. těším se na další.. wow wo wow wow

16 Erin Erin | Web | 2. května 2013 v 18:18 | Reagovat

Asi si za chvíli objednám nějaký vzhled na blog :-D :-D Protože tohle je naprosto superfamózní! O_O

17 Vicky Vicky | 3. května 2013 v 21:12 | Reagovat

[15]: děkuju moc :-)

[16]: ehm... tenhle není můj :D objednala jsem si ho ještě předtím, než jsem se "naučila" spolupracovat s Gimpem, a pak už pro mě bylo moc těžké jej odmítnout :D

18 Erin Erin | Web | 3. května 2013 v 21:47 | Reagovat

[17]: Jo tááák... no, neva. Stejně ale, ty dva předešlé tvé byly taky super. Já třeba dneska Gimp znovu otevřela a chvíli to zkoušela, ale postě se skoro neorientuju... :-D
Takže ne, ten vzhled jsem nedělala já. Mě bohatě stačí to instalování :-D

19 Pepina Pepina | E-mail | Web | 16. května 2013 v 16:15 | Reagovat

Jůůů, ty máš hezký lay ;)
Na kapitolky se vrhnu k večeru. Až budu zas ok :)

20 Rose Rose | 30. července 2013 v 21:37 | Reagovat

Kde najdu 1. kapitolu,druhou atd.? :D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama