7. kapitola

14. května 2013 v 22:03 | Vicky |  Ticho v srdci

Ahoj sem do ticha!! :)
Já se tu objevuju už tak málo, že už ani nemám náldu se na sebe zlobit. Když mám psací náladu, tak mám a nikdo mě k ní nepřinutí. Nicméně někdy teď mě k psaní končně něco nakoplo, takže dneska jsem napsala tuto kapitolu a doufám, že se bude aspoň trochu líbit.
A ještě něco... Nechci nic slibovat, ale nějaký čas se mi v hlavě rojí nový příběh. :) Ten "nějaký čas" znamená tak tři měsíce. Ještě jsem ji nezačala psát, ale asi brzo začnu, protože stejná věc (spíš člověk) mě k tomu povzbudila. >.< To mi připomíná... Ehm, JS3 nekončí, dopíšu to, jenom, jak tak se ohlížím zpátky, čím dál víc se mi nelíbí děj ani zpracování. :( Přála bych si, abych to bývala napsala jinak; furt mě pronásleduje myšlenka, že to celý překopu, což samozřejmě neudělám, ale až to dopíšu (do příštího století bych to mohla stihnout), rozhodně nebudu ani z 90% spokojená. Ale to nevadí, chci tak nějak... začít úplně odznovu, s novým příběhem. Jiný Svět nechat za sebou a psát něco úplně jiného a také úplně jinak. Jestli pochopíte, JS mi připadá jako typické dílko puberťačky (ne, že teď bych nebyla :D ), prostě... neprofesionální. :D Zajímavý pojem pro amatérku. :D
No co, řečí bylo dost, tohle vyřeším jindy...:) Zatím se mějte krásně a přeju pěkné počtení! :)


Nesnáším odpočinky. Nesnáším, nesnáším, nesnáším. Celé dny ležet v posteli a jen spát, jíst a čučet do zdi? Nic horšího mi Alex nemohl udělat. Jasně, tak jsem zraněná a s tím nemohu skákat po horách se samopaly, ale co takhle mi přidělit například dozor cvičení začátečníků? Všechno by bylo zábavnější než toto nicnedělání.
Jediné, čím se zabavuji, že kontroluju svou stránku Kolem světa a dolaďuji všemožné detaily. Když jsem zoufalá, měním designy a přidávám fotky všeho možného, naší základnou počínaje a jejími členy končívaje. Jsem ale znuděná k smrti.
Když mi po několika týdnech (nebo jsou to roky?) sundávají sádru, cítím se jako nejšťastnější člověk na světě. Chci skákat a běhat a dělat všechno na světě, ale když se pokusím o jediný prudký pohyb, skácím se na zem. Úplně jsem zapomněla, jak udržet rovnováhu a jak se normálně pohybovat. Budu muset nějakou dobu opakovat bojová umění a vytrvalostní běh, když jsem teď tak nedobrovolně zlenivěla, ale to zvládnu levou zadní.
Následující den už jsem schopna pomaleji chodit. Nohu mám ztuhlou, ale není to tak hrozné a aspoň můžu chodit. Umyju se, obléknu a vyrazím na společnou snídani s ostatními agenty - nebo neúplnými agenty.
"Avery!" houkne na mě někdo a já se prudce otočím, až mi škubne v noze. Chad. Proč jsem raději nedělala, že neslyším…
"Počkej na mě!" volá.
Kriminálníku! pomyslím si vztekle a otočím se k němu zády. Zrádče! Práskači! Kreténe!
Když mě dohoní, osopím se na něj. "Proč myslíš, že s tebou budu mluvit?"
"Proč by ne?" zeptá se s úsměvem. Od té doby, co mě "navštívil" v noci v mém pokoji, jsem ho neviděla. Alexovi jsem o ztraceném náramku neřekla, protože jsem věřila, že si to mohu vyřešit sama a hlavně po svém. A to, že od té noci uplynuly celé týdny, neznamená, že jsem na to zapomněla.
"Až mi vrátíš můj náramek, můžu popřemýšlet o nějakém mluvením s podvodníkem jako jsi ty," řeknu ledově. Chad vypadá zaskočeně.
"Cože?"
"Slyšel's dobře."
"Tys ztratila svůj náramek? Řekla's to Alexovi?"
"A proč, když vím, kde je," odseknu. Rozhlédnu se kolem sebe a počkám, až projde jeden starší agent; následně popadnu Chada za límec košile a přirazím ho ke stěně. Dobrá zpráva je, že vztek probouzí všechnu mou sílu a naopak ignoruje bolest v noze. "Tak poslouchej," syknu. "Nechápu, co tu ještě děláš, když moc dobře víš o tom, že ti nevěřím a tvojí zatracenou vinu prokážu!"
Povzdychne si a na můj vkus vypadá až příliš uvolněně. "Avery," řekne. "Já myslel, že Alex ti to řekl."
"CO mi měl říct?"
"Že ve skutečnosti jsem to hrál na ně. Nikdy jsem nebyl proti tobě," snaží se mě uklidnit.
"Proč ti jenom nevěřím?" odseknu.
"Co mám udělat, abych ti to vynahradil? Hele, já vím, choval jsem se hnusně, ale čekal jsem, že to vezmeš lépe, zvlášť když to bylo pro účel mise! Chytili jsme dva hajzly a -"
"A ten třetí ještě běhá na svobodě," doplním jej. "Ale jakmile seženu dost důkazů, usvědčím tě a pak si prožiješ takový peklo, že budeš škemrat o smrt! Jak jsi -"
Zavrtí hlavou. "Nevíš, o čem mluvíš. Možná za nějaký čas dospěješ a pochopíš to lépe. Jak se říká, věk je jen číslo." Vezme mě za ruku, kterou jsem ho doposud drtila o stěnu a jemně ji odstrčí. Nebojuju s ním, i když bych stokrát chtěla. Vraždím ho nenávistným pohledem a poslouchám, jak se ozvěna dopadů jeho tenisek, krok za krokem, rozléhá po dlouhé, liduprázdné chodbě. Nemusí udělat nic speciálního a přesto mé sebevědomí a jistota klesne na bod mrazu. Až dospěju?! Má pravdu, poslední dobou jsem se chovala jinak než normálně, méně profesionálně, ale nedospěle? Nechci o tom přemýšlet, ale to, že si hraje na toho chytrého staršího mě uráží. Jakoby byl něco víc než já, a přitom je to jen odporný zrádce Delty 10.
Na snídani toho moc nesním, ale přinutím se vypít aspoň hrnek kafe a sníst palačinku. Necítím její chuť a hned, jak do sebe nacpu dnes zdající se mi příliš velkou porci, vypařím se. S nikým jsem neprohodila ani slovo, proto si vysloužím nechápavé pohledy kolegů a bossů.
Motá se mi hlava, a tak zamířím ven na zahradu. Fouká svěží větřík a mně je hned lépe. Chvíli se procházím parčíkem, když mezi stromy zahlédnu mihnout se mužskou postavu. Zbystřím a rychle uskočím za široký strom. Myslím, že mě nezaregistroval, ovšem totéž neplatí pro mě. Nepochybuji, že jde o Chada. Poté, co postavu znovu zpozoruji, se o tom přesvědčím. A nemýlila jsem se. Nepřipadalo by mi divné, že se prochází po snídani, na které jsem ho mimochodem ani neviděla, ale ty pohyby… Jakoby nechtěl, aby ho někdo viděl. Otáčí se, chodí od stromu ke stromu, leč všimnu si ještě něčeho. V ruce drží igelitovou tašku, ovšem nedokážu ani za nic rozeznat, co je uvnitř.
Sleduji ho dobrých pár minut, až se zastaví přes stěnou budovy bez oken. Cože? podivím se. Klekne si a teprve potom mi to docvakne. Sklepení, nebo jestli chcete, vězení, má z této strany malé zamřížované okno bez výplně skla. Mezerami mezi mřížemi by se dal protáhnout maximálně tak menší míček, či dvě hubené ruce, ale nic většího. S napětím klečím schovaná za keřem a monitoruji Chada ostřížím zrakem, jak vytahuje z tašky… jídlo. Ovšem. Jídlo pro vězně je příšerné. Někdy se podává i týden starý chléb a páchnoucí voda. Daleko od luxusu normálních věznic.
V okně si všimnu dvou hlav Chadových kumpánů a jejich vděčné a nenasytné výrazy. Chamtivě chmatají po toustech a ovoci, co jim Chad předává, následně celé šunce a několika druhům pečiva. V poslední řadě dostávají termosku a sotva poděkují, zdroj jídla spustí. Mluví tlumeně, nicméně když se hodně soustředím, rozeznám každé slovo.
"Dneska už nemůžu nic riskovat," říká. "Tohle vám musí vystačit. Ať jste večer připravení a použitelní."
Takže se plánuje útěk, odhadnu a mimoděk si uvědomím, jak špatná agentka jsem. Každá by měla mít po ruce přinejmenším mobil s foťákem na zachycování důkazů, jenomže já ten svůj nechala v pokoji. To, že jsem nečekala, že narazím na takovou stopu, mě ani náhodou neomlouvá. Kdybych pořídila fotku, Alex by mi konečně uvěřil a nechat Chada zatknout ještě dřív, než stačí zorganizovat další špinavost, jako třeba útěk dvou zločinců. Takhle mi nikdo neuvěří, dokud toto nedotáhnu do konce a nenachytám je přede všemi. To znamená, že na ně přichystám past.
"Takže všechno ať jde podle plánu a nic se nezkazí," promluví znovu Chad. "Doporučuju vám to neposrat, protože podruhý vás z týhle kaše tahat nebudu. S trochou smůly v ní podruhý budu s váma." Ještě sáhne do kapsy a podá jim… náramek. Můj náramek k otevření dveří do mého pokoje. Místo toho, abych bouchla vzteky, se přinutím racionálně myslet.
"Druhou část plánu necháte na mě, jak jsme se domlouvali," pokračuje. Druhá část plánu… Jestli zahrnuje nenásilné vloupání se do mého pokoje, proč předává náramek těm dvěma? No jistě; chce mít jistotu, že jestli ho budu žalovat Alexovi, nic u něj nenajdou. Rafinované. Těžko někoho napadne hledat u dvou vězňů. A i kdybych se rozhodla usvědčit Zásaha a jeho pomocníka, stopy pořád jen těžko povedou k Chadovi… Ti dva budou pořád zločinci a pomáhat jim mohl kdokoli ze základny. Jistě, Chad by byl podezřelý z více procent než ostatní, nicméně kde je důkaz? Zatracený foťák!
Uslyším kroky, tudíž znehybním a neodvážím se dýchat do té doby, než si jsem jistá, že je pryč. Pomalu se otočím a ujistím, že vězni se nedívají z okna a vyrazím pryč. Jdu delší cestou kolem parku, aby nebyla vůbec žádná šance, že na sebe narazíme. Chvíli ještě posedím na lavičce a do základny se odvážím až po patnácti minutách nicnedělání. Vzrušením bolest v noze skoro necítím a vtom si uvědomím, že jestli chci večer uspět, asi bych se neměla jen belhat a šourat se za třemi utíkajícími lidmi.
Potřebuji pomoc. Ihned mě napadá Alex, ale neudělám mu tu radost, že mu ukážu, že nejsem samostatná a nic bez něj nedokážu. Už tak jsem se nechala dost ponížit zklamáním při mé poslední misi. Takže požádám například někoho z mého týmu, nebo rovnou jeho šéfíka Hobarta.
Není těžké ho najít. Jestli je mezi nižšími šéfy něčím známý, tak tím, že si rád dopřává dlouhé a bohaté snídaně. Mrknu na hodinky a usoudím, že někdy teď by z ní mohl odcházet. Cestou do jídelny zkusím klusat, ale je to mizerné; nedokážu nic lepšího než rychlý krok - a to už je od rána obrovské zlepšení!
Vidím ho procházet velikými prosklenými dveřmi z jídelny. Aspoň ho nemusím hledat dlouho. Zamířím k němu a poté, co se pozdravíme, vyměníme pár názorů na jeho dnešní snídani a navzájem se radujeme z toho, že už jsem "zase ve formě", mu oznámím, že s ním musím naléhavě mluvit. Souhlasí a vezme mě do své učebny. Kdybych nebyla v "předčasném důchodu", jak se vyjádřil Wesley, za necelou půlhodinu bych sem zavítala na výuku bojového umění, sebeobrany a tak podobně.
Vylíčím mu všechno, co vím o Chadovi a Hobart po celou dobu vážně kýve hlavou. Modlím se, aby mi uvěřil a nechoval se ke mně jako k naivnímu děcku. Jak vyprávím, má jistota klesá, ale nevynechám ani maličkost. Když se dostanu k tomu, že vězni mají můj náramek k pokoji, Hobart chce ihned jít ke sklepení a převzít situaci do svých rukou, ale přemluvím ho k opaku.
"Chci je odhalit přede všemi. Ti dva chtějí utéct, což se jim s pomocí Chada povede, ale na něj pořád nic nemáme. Nic hmatatelného. Když jim seberete můj náramek, dojde jim, že přinejmenším něco víme a akci odloží. Budou opatrnější a až se něco skutečně bude dít, my si toho nemusíme všimnout. Musíme využít situace a chytit je - včetně Chada - v akci. Co ho usvědčí víc než pomoc zločincům k útěku?" předkládám fakta a snažím se o přesvědčivý tón. A jsem úspěšná, protože Hobart souhlasí. Zná mě dobře a není jako Alex, který zásadně věří starším a zkušenějším. U Hobarta jsme si všichni rovni a na každém názoru záleží.
"Tak jo, zorganizujeme plán." Opře se o stůl a vráska na čele prozradí, že v hlavě se mu rýsuje geniální osnova, jak chytit tři grázly. Naprosto mu věřím a hlavně věřím tomu, že dnes večer se nám zdaří. Dva chytré mozky dokáží víc než jeden.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Little L Little L | E-mail | Web | 14. května 2013 v 22:18 | Reagovat

Sakra.. škoda že musím jít spát, chci dohnat všechny resty který mám.. no, budu se muset na kapitolku kouknout zítra, ale štve mě to! :-?  Jinak jsem moc zvědavá na ten nový příběh, ať už to bude jakýkoliv žánr, protože prostě zbožňuju tvůj styl psaní :D  Btw.. Snad nemyslíš tou inspirací k příběhu mě? :) Protože jestli ano, tak se asi začnu červenat :DD

2 Vicky Vicky | Web | 14. května 2013 v 22:26 | Reagovat

[1]: jééj, děkuju :)) jen jdi spát, já taky musím :D No, ta inspirace... Každý čtenář je tak trochu inspirace, i když tentokrát to byl někdo úplně jiný :-P Ale jo, taky v tom máš svou úlohu :-D

3 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | E-mail | 15. května 2013 v 19:25 | Reagovat

S týmto som trošku pozadu! :D Skončila som na druhej kapitole, ale neboj, hneď ako budem mať čas to dočítam, lebo už teraz sa mi to páčilo :-)

4 Erin Erin | Web | 16. května 2013 v 17:30 | Reagovat

Ježiš, já zapomněla, že musím uspořádat nějakou pomstu za toho Chada...
Jsem ráda, že si sem přidala kapitolu, už jsem tady netrpělivě vyhlížela každou hodinu, jestli se něco nezměnilo :-)
Nějak si pořád nemůžu, že je to záporák a přitom pořád doufám, že to všechno dělá z nějakého důvodu a ne proto, že to má prostě v povaze, že je ten zlý.
Avery jsem tu zlomeninu nezáviděla, to teda v žádném případě! Skoro jsem cítila stejnou úlevu, když jí sundali sádru. No, z toho běhání už bych takovou radost asi neměla.
Jsem ráda, že je na její straně alespoň někdo, páč si neumím představit, jak nby to sama zvládla. Jakože pochybuju o tom, že by to nedokázala nějak vymyslet, ale jistota v dalším člověku je prostě jistota. Když se zmínila o tom, že potřebuje od někoho pomoct, nejdřív jsem myslela, že zajde na Wesleym, ale ten se tam určitě ještě nějakým záhadným způsobem zamotá. A pak,... proč mají kartu od jejího pokoje? O.o To mi celkem vrtá hlavou.
Ale skvělá kapitola! :)

5 Vicky Vicky | 16. května 2013 v 20:03 | Reagovat

[3]: jasně, to je v pohodě ;)

[4]: Muhehehe, vlastně ani nevím, proč je zlý... To budu muset doladit :3 Ale děkuju moc! :) A proč ho mají... uvidíš! ;) Snad bude brzo a ty nebudeš muset tak dlouho vyhlížet >.<

6 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 16. května 2013 v 21:24 | Reagovat

Konečně jsem se dostala ke čtení... a že o stálo za to!
Je fakt, že ty si sice dáš oddech, ale svým postavám ani chvilku. Čekala jsem, že trochu popíšeš toho Hobarta, ale no asi nemůžu mít všechno co? Každopádně mi ten chlápek přijde fajn a doufám, že o něm ještě padne zmíňka.
Ještě než se ti budu dál svěřovat se svými názory na Ticho v srdci bych ti chtěla oznámit: "Nová povídka?! Vážně?! Holka, ty jsi vážně zlato!" :-D  :-D Nemáš ani tušení, jak moc se na ní těším. Ale JS je taky super a navíc jsem četla i spoustu puberťáckých děl od dospělých, profesionálních spisovatelek, takže... to rozhodně není žádné mínus!
Takže... hmn. Já mám takový neblahý pocit, že se něco při tom odhalování totálně po*ere a ani vlastně nevím proč. Myslím si, že Avery to prostě nevjde, Alex jí třeba odsoudí jako zrádkyni nebo tak něco a ona se bude muset pustit na vlastní pěst.
Ale taky mi přijde, že to, co se děje tady je teprve začátek. Rozehřívací kolo, po kterém přijde pořádná makačka. S JS si taky začínala postupně a stupňuješ to nebezpečí do stále větších výšin, takže... neříkám, že mezi JS a Tichem v srdci jsou nějaké podobnosti (až na to, že oba příběhy jsou podobně skvělé..), ale prostě je to jen má domněnka.
Musím se přiznat, že skoro celou kapitolu jsem hledala zmíňku o Wesleyem. Mám pocit, že on je v příběhu fakt důležitý. Buď jí bude pomáhat nebo se postaví proti ní. Nebo ho Alex postaví proti ní, což je taky docela možný podle toho, jaký to je blb.
Ale jinak je kapitola úžasná a zanechá v člověku spoustu spekulací a nezodpovězených otázek. Nehrozí tady takový mini infarkt ani to není úplně pohodový text, takže... jenom body navíc :-D
Doufám, že se brzo dozvíme,jak to bude dál, ačkoliv já zrovna brzo číst nestíhám, ale stejně bych byla ráda, kdyby se tu kapitoly objevovaly častějc :-D

P.S. Moc hezkej lay :-D Hodí se k tvým povídkám :-D

7 Lily "Aravis" Starfall Lily "Aravis" Starfall | Web | 18. května 2013 v 14:16 | Reagovat

Yeah... Nádherná kapitola ^^ Zajímal by mě Averyn plán, tak doufám, že na další kapitolu nebudu muset čekat moc dlouho...? :D Ke štěstí už mi tady chybí jen Weasley... nemůžu si pomoct, ten naprosto neschopnej kluk jě mi strašně sympatickej :D Asi že je mi trochu podobný... :D

8 Pepina Pepina | E-mail | Web | 19. května 2013 v 13:44 | Reagovat

Už ani neodhaduju ke komu Chad patří ;)
každdopádněě se mooc tším až to zjitím ;)
tak honem dalsi kapitolku, sem velmi zvedava na tu akci ;)

9 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 19. května 2013 v 16:56 | Reagovat

Krásná kapitolka, hlavně ten konec. Šup další kapču ať prozradí ten plán! :D

10 Michelle Michelle | Web | 26. května 2013 v 2:12 | Reagovat

Ahoj, máš ráda Hunger Games a hraješ ráda RPG? Tak to bychom tě chtěli pozvat do našeho RPGéčka. Můžeš se stást splátcem nebo obyvatelem v Kapitolu. To je zcela na tobě. Budeme rádi, pokud se k nám přidáš.

Team ON-HungerGames

11 Domča Domča | Web | 26. května 2013 v 10:53 | Reagovat

Páni, skvelá kapitola :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama